18:27

Mám dneska rande. V 18:27.
Proto bude i post publikován přesně ve chvíli, kdy by moje rande mělo začít. Ne že bych přišla včas, to už v tuto chvíli nehrozí.  Nicméně pojďme z toho udělat malý sociologický experiment a přečtěme si něco o mých plánech, zatímco se dějí…protože jako svobodná žena po třicítce si prostě takové experimentování můžu dovolit, že…
Ono celkově to po třicítce není vůbec žádná sranda. I když se mi některé časopisy snaží namluvit, že mi teprve život zažíná. Ale já bych si dovolila tvrdit, že mi život už začal.O několik dekád dříve.

Potkali se na sociálních sítích. Vykají si. On je vtipný, tak moc, že jí opravdu rozesměje. Opravdu rozesměje! Dala mu šanci právě pro ten smysl pro humor, aniž by věděla, jak vypadá. Naopak on o ní po chvilce věděl všechno, protože po všech zkušenostech, které má, mu prostě rovnou sdělila, že má blog(y) a píše pro Triolu.

Nikdo neví, jak to dneska dopadne, ale slíbila, že o tom napíše. Prochatovali (čti „pročetovali“ ať už to znamená cokoliv) spolu několik hodin, takže oba zhruba tuší, co je čeká, nejdou do neznáma, ale zároveň si nebudou chybět, když to dneska v 18:27 neklapne.

Ona se v tuto chvíli bojí všeho… že se mu nebude líbit, že se jí nebude líbit, že se mu bude líbit, nebo nedej bože, že by se mohli líbit sobě navzájem.
Taky se bojí, že potkala po dlouhé době někoho, kdo je chytřejší než ona a kdo je i vtipnější než ona, a s ohledem na věk už ví, že se takové věci moc často nestávají. Je pro ní trochu jako mužská verze Fatalky, se kterou píše Dvě Třicítky a bez které jí bylo smutno, ale dalo se bez ní žít. Takže se vlastně není čeho bát. Opravdu ne!

Už jen vyřešit cestu do nádherné restaurace v hradbách Prahy, neopít se a přestat se stresovat.

Ono se totiž opravdu nemůže nic stát. Zažila to mockrát.
V nejhorším případě si dá něco malého a co nejdřív se vymluví na nemocného psa.
A pokud to bude moc hrozné, tak skočí z hradeb.
Nebo se do něj zamiluje.
Ono to v tomhle věku totiž vyjde na stejno.

Reklamy

Prázdné stáje s mohylou u vstupu

IMG_7258Asi stárnu. Nemám televizi a je mi spousta věcí jedno. Pořád bych nevyšla na ulici s igelitkou. Ale s deštníkem už možná jo. Igelitka je totiž otázka (ne)dobrého vkusu, víme? Naopak deštník je dospělácká praktičnost, kterou živí strach, že budu nemocná, pokud zmoknu a zůstanu v mokrém oblečení.
I přes svůj odpor k igelitkám (čili nejsem pořád stará!) na sobě spatřuju zub času. Nemám pocit, že se zastaví planeta, když teď hned nepodepíšu petici proti vykořisťování homosexuálních laoských důchodců a ani nepodléhám dojmu, že se všichni dívají, když mi v metru upadne mobil nebo klopýtnu na schodech. Taky už nemám touhu dobýt svět. Naopak jsme nabyla dojmu, že když na to půjdu pěkně od lesa, pomaloučku po lehoučnu, uchlácholím si svět a on mi sám padne k nohám. No a když ne, alespoň jsem zbytečně nedobývala. Celý příspěvek

Jak jsem (ne)potkala Jágra

IMG_6845O mém vztahu s Mr.Amazingem jsem se už zmiňovala a asi nemá smysl to dál rozmazávat. S ohledem na jeho kvality jsem uvěřila, že existují slušní, charakterní muži, kteří nejsou nijak „rozbití“ životními událostmi (minimálně pracují na opravě, protože jim nevyhovuje být tak trochu fucked up, i když být fucked up je mnohem víc easy než na sobě zamakat a vykopat ten hnuj ze sebe a začít znova a líp…), a proto jsem se rozhodla, že bych se v případě nálezu dalšího charakterního muže pokusila o nemožné a docela ráda se usadila. Uvěřila jsem, že tenhle druh existuje a teď prostě po něm budu pátrat.  A ano, je to tak, rozhodla jsem se omezit svou svobodu a najít si stálého partnera, se kterým bych pracovala na funkčním vztahu i kdyby mě to mělo zabít. Nebo jeho. Celý příspěvek

Co mi dům dal – 9 poznatků

IMG_6566O tom, že budeme s mojí kamarádkou Emou v telce, jsem už psala. Není třeba se tedy k tomu více vracet. Podstatné je, že se to nakonec opravdu uskutečnilo. Ráda bych uvedla, že jsem dělala v rádiu, v časopisech a ve společnosti, která natáčela velkofilmy, nedá se teda říct, že bych byla světem lesku blesku, slávy polní trávy, nějak nepolíbená. Na druhou stranu, vždy jsem byla součástí realizačního teamu a lá produkce. Žádná superstar. Takže zde jsou moje postřehy z druhé strany kamery. Celý příspěvek