Neúspěch mě nezlomil – Moje Psychologie

15317763_10154758967999154_3256933647831489092_nRok, kdy nejsem v kvalitním časopise, jako by nebyl…
A tak jsem opět v lednovém vydání barevného časopisu, tentokrát oblečená, nicméně stále rozesmátá, až to snad ani není hezké.
Vlastně nevím, proč si fotografové po dvou hodinách focení vybírají jen fotky, na kterých vypadám jako by si na mě plastický chirurg Blanky Mantragi učil nový a ještě přirozenější úsměv. Ráda bych uvedla, že dokážu být taky vážná a seriózní! Ne že ne, ale budiž tedy.

Kromě dvouhodinového focení, kdy je nakonec vybraná jedna „stejná“ rozesmátá fotka (a to jsem se tam točila jako husa na báni), je dalším aspektem spolupráce s časopisem také nekonečný proud myšlenek, které jste si s redaktorem řekli, nebo napsali, ze kterého pak vznikne produkt o deseti větách. Běžně jich je maximálně pět, ale tohle je Moje Psychologie, kde si celkem potrpí i na obsah, takže text není jen popisek fotky.

12670533_10154068075814154_1246091732219169986_nV případě takovýchto spoluprací moc neovlivníte obsah. Prostě něco se vybere a něco se napíše, samozřejmě máte právo se vyjádřit, ale ve své podstatě jim důvěřujete a adrenalinově to necháte na nich.
Já jsem měla to štěstí, že jak fotograf, jehož jméno jsem celá okouzlená zapomněla, jakmile jsem ho viděla, tak i redaktorka Jana LeBlanc jsou profesionálové a velmi milí lidé. Proto jsem si vlastně mohla dělat, co jsem chtěla, říkat, co jsem chtěla a obléct si, co mi ten den přišlo pod ruku. Ten samý přístup byl ostatně v Cosmopolitanu, především v rámci oblečení. I když tam bych si klidně na sebe i něco vzala…

Zde je přepis naší intenzivní komunikace, kterou jsme s Janou LeBlanc měly a ze kterého vznikl rozhovor v Moje Psychologie. Moc děkuji za možnost se podělit o svou zkušenost a také poděkovat svému bývalému šéfovi, tomu současnému, a také kolegyni, na kterou v tištěné verzi nevyzbylo místo, ale s ohledem na její odchod na mateřskou dovolenou, kdy musím v práci válčit s nepřízní osudu sama, jí vlastně děkuji každým dnem, že mi byla a je oporou  a naučila mě snad všemu, co o komunální politice dnes vím.

Čtení vám zabere cca 10 minut, dyslektikům 15 minut. (Mami, prosím tě, stopni si to, ať těm dyslektikům nelžu! :)
Celý příspěvek

Reklamy

Hlavně se z toho…

pes1Dlouho jsem nepsala, protože jsem prostě neměla čas na zpracování všeho toho, co se dělo. Jako ono se vlastně nic zásadního nedělo, ale bylo toho ne-moc-zásadního tolik, že jsem nevěděla co dřív udělat a co dřív napsat. Zmiňovat se o nepodstatných věcech asi nemá smysl, takže bych to spíš viděla na nějaké pěkné poučky, které vychází z reálných situací: Celý příspěvek

Projekty v roce Kozy – #zaplacenéhobby

IMG_6305Na blogu jsem si udělala stránku – Projekty v roce Kozy. Řekla jsem si, co bych asi tak chtěla v tomhle roce změnit, udělat, dokázat, zažít a pak jsem to hodila na papír. Vyšlo mi z toho celkem 9 zajímavých témat, kterým bych se chtěla věnovat. Nevím pořád jak a proč tohle všechno funguje, ale já osobně jakmile hodím něco na papír nebo si udělám plán, tak se tak nějak začne uskutečňovat. Ať jsem připravená, nebo ne. Vtipné na tom je, že se pokaždé tomu jako trubka divím. Nevěřící Tomáš v sukních.
Proto bych chtěla s radostí nahlásit, že jsem v rámci bodu č.3 – víc psát a ideálně za peníze – napsala článek pro úžasnou Magdu Čevelovou (její blog je prostě bomba!) a o pár dní později dostala příležitost u Trioly, kde mám dokonce svou vlastní kolonku – Božské okénko. Jak říká můj otec – Každý zboží si najde svýho kupce, jen to někdy dýl trvá. A tak hlásím, že jsem v tom psaní konečně přišla na řadu! No, možná kdybych si ten seznam udělala o pár let dřív, že… ale historie se neptá. Hlavní je, co se děje těď.

Mimochodem, jaké jsou vaše plány, kam byste se tenhle rok chtěli dostat, posunout, nebo co byste naopak chtěli zastavit nebo ukončit? Píšete si taky seznamy a vedete tisíce malých diářků nebo prostě na plány a předsevzetí kašlete a jedete si tu svou aktuální flow?

Články zde: 9 rad blogera začínajícím blogerům, Triola

Triola Božské okénko

5 rad pro rok 2015

Tohle je moje PF pro rok 2015!

Jdu do všeho a často věci překombinuju a dojebu.
Ale jsem velmi kreativní, života schopná a pozitivní. Ne tak naivně a růžově pozitivní, ale spíš realisticky pozitivní (pokud něco takového existuje). Prostě na každém průseru hledám to lepší, na to se pak soustředím a snažím se z toho vykřesát maximum pro dobro věci. Když už v tom průseru jsem, že?
Takže zde jsou mé velmi osobní rady, kterak přežít rok 2015 a pořádně si ho užít. Celý příspěvek