Vánoce pro mě necelých deset let byly takové zakleté téma, i když na nich není vlastně nic špatného. Ostatně co by mohlo být špatného na cukroví, světýlkách, dárcích a svařeném víně?! Jediné, co Vánoce tak trochu kazí je vlastně to uvědomění si samoty, kterou vcelku úspěšně celý rok přehlížíme. Vánoce nás totiž svou vřelostí obejmou, my roztajeme a najednou zjistíme, že jsme sami, nebo stále nemáme to, co bychom chtěli. Třeba děti, nebo dobrý vztah s rodiči, sourozenci, kamarády z dětství, nebo se sousedy. A protože máme nějaké vychování (a ego), nebudeme najednou, že jsou Vánoce, přece měnit tu starou vestu a urovnávat vztahy, pomáhat nebo být vřelí na své okolí! To by bylo děsně pokrytecké.
Celý příspěvek
Vánoce
Vánoce – moje sebevražedná jistota
(Boh) Za dva týdny budou Vánoce. Nikoho tím nechci stresovat nebo nějak popichovat. To rozhodně nemám v úmyslu. Vánoční výzdoba v obchodech, televizní pořady a tématické rozhovory to spolehlivě udělají za mě. Takže tenhle příspěvek je vlastně jako nic, kapka v moři stresu a shonu. A proto bych chtěla říct, že já mám Vánoce ráda. Jsou jako maturita na nečisto. Strašně chcete, aby to všechno klaplo, ale když se nám nepovedou, máme za rok další šanci. Celý příspěvek