Vánoce pro mě necelých deset let byly takové zakleté téma, i když na nich není vlastně nic špatného. Ostatně co by mohlo být špatného na cukroví, světýlkách, dárcích a svařeném víně?! Jediné, co Vánoce tak trochu kazí je vlastně to uvědomění si samoty, kterou vcelku úspěšně celý rok přehlížíme. Vánoce nás totiž svou vřelostí obejmou, my roztajeme a najednou zjistíme, že jsme sami, nebo stále nemáme to, co bychom chtěli. Třeba děti, nebo dobrý vztah s rodiči, sourozenci, kamarády z dětství, nebo se sousedy. A protože máme nějaké vychování (a ego), nebudeme najednou, že jsou Vánoce, přece měnit tu starou vestu a urovnávat vztahy, pomáhat nebo být vřelí na své okolí! To by bylo děsně pokrytecké.

Bylo. Že?
Jen protože jsou ty Vánoce! Pche!
Nebo…
Nebo!
N-E-B-O!
Nebo ano?
Změníme to všechno?!
Hou, hou, hou…jsem Bohyně a ne kouzelník, tak se koukejte zase uklidnit. Všechno nezměníme, ale co kdybychom se pokusili vyřešit jen jednu jedinou věc? Třeba osamělost. A to ne vaši, ale lidí kolem vás. Co vy na to?
A dáme tomu egu pořádně na zadek, protože to uděláme společně. Zjistila jsem, že i když je individualismus báječná věc, sama toho moc nezmůžu. A tak se družím. Kde to jde. V práci (tam jsme s mými kolegyněmi obdarovaly v rámci projektu Ježíškova vnoučata seniorku Miladu), na Dejvické partě, kde se dokážeme zaktivizovat ve prospěch osob bez přístřeší – jak v azylovém domě, nebo jen tím, že na Šestáku necháme kabát (#darujkabat), nebo s pejskaři na Letné, kam chodím cvičit Ferguse.
S touhle psí skupinkou jsme v minulosti sbírali peníze pro útulek XY, kde jsou handicapovaná zvířata a již třetím rokem se skládáme na osamělé seniory. A proto to celé píšu. Jestli Ježíškova vnoučata dokážou oslovit osamělé seniory v rámci sociálních zařízení celorepublikově, my bychom chtěli obdarovat seniory, kteří žijí sami, tedy ty v „terénu“. Ti jsou totiž velmi těžce rozpoznatelní a k jejich identifikaci je třeba zapojení sousedů, což je značka ideál.
Otcem myšlenky je Alex van der Kuijl, který pro nás bezplatně (opakuji bezplatně!) několik let zajišťuje trénink našich miláčků. Je to Holanďan, který má velmi drsný smysl pro humor, je takovým dog whisperem po česko-holandsku (možná jste o něm už četli, naposledy o něm psali v Aha!), nezkazí žádnou legraci a hlavně má rád dobré jídlo. A jako správný cizinec občas šílí z kvality potravin, které se prodávají v českých supermarketech.
Kromě velmi drsného smyslu pro humor a daru, díky kterému ho poslouchá každý pes, má Alex ještě jednu vlastnost, a to je soucit se staršími lidmi, kteří mají většinou problém s financemi a nemohou si koupit dobroty, jako je kvalitní šunka, čokoláda, med nebo třeba dobrý čaj či káva, protože šetří. Na nájem, který je v např. v Dejvicích drahý, na léky, nebo na „horší časy“. A to Alexe trápí.
Ráda bych uvedla, že nejsme neziskovka, nemáme otevřené účty, ani si neproplácíme benzín a svůj čas. Neaspirujeme na profesionalitu ani slávu, jde nám o lidskost a pomoc, která je úměrná našim možnostem. Všichni na sobotním tréninku od října/listopadu odevzdáváme 50kč Alexovi do kapsy, průběžně se o stavu kapsy informujeme a na posledním tréningu 16.12.2017 to všechno sečteme. Pak jedeme nakoupit kvalitní potraviny, následně u někoho doma se sejdeme, nabalíčkujeme dobroty a…
…a propadneme panice, protože v té chvíli nastává opravdu ta nejtěžší část projektu. Udat balíčky. (Počet je nízký cca 15-20 kusů, ale i tak je to fuška).

Ten velký muž je Alex, ten malý frbul v piškotové barvě je můj Fergus. Na fotce je ještě Nero, Kryšpín, Viktorie (RIP), Jessie, Elvis a ještě několik krasavců a krasavic, jejichž jména si nepamatuji… omlouvám se!

Předminulý rok jsme balíčky rozdávali na ulici. Seniorům, kteří bydlí v Dejvicích. Protože jsem z Dejvic, kde jich žije opravdu hodně. Některé jsem znala, jiné jsem poznala a do teď je poznávám, když se potkáme. Minulý rok jsme balíčky dávali v jednom z domovů důchodců, ale to se nám neosvědčilo. Rádi bychom se vrátili do Dejvic a obdarovali ty, co to opravdu potřebují, co jsou sami. Já osobně jsem na seznamu měla dvě osaměle žijící seniorky z mého domu a manželský pár. Znám je, a vím, jak žijí. S čím se potýkají a za sklenici medu, šunku, dobrý salám a kvalitní ovocný čaj byli neskutečně vděční. Zároveň věděli, že je nejdu okrást nebo nabízet vžhodný internet, který nemají ani zavedený, ale že jsem ta slečna s buldočkem ze třetího patra. Bohužel ze dvou seniorek a manželského páru mi zbyla jen jedna sousedka, která žije v prvním patře, a kterou jsem nějakou dobu neviděla. (Snad je v pořádku). Proto jsem se rozhodla oslovit Dejvickou partu, která je velmi komunitní a poprosila je o tipy na osamělé sousedy. A o spolupráci. O jejich zapojení. Ideálně bez diskuzí :-)
Podmínkou je jedině souhlas s vyfocením při předání balíčku seniorce či seniorovi (aby bylo jasné, že jsme balíček předali) a také účast sousedů při předávce. Nechceme být jako prodejci internetu a dobývat se do domu, budeme rádi, když si předávku domluvíme, navíc utužíme sousedské vztahy.

Svou žádost jsem publikovala právě teď, a tak mi držte palce, ať to dopadne a balíčky udáme. Není ani konec listopadu a máme nasbíráno před 15.tis Kč. Je to krásné i děsivé zároveň :-)

Pokud byste se chtěli přidat jako dárci, šance předat finance je každou sobotu od 10 – 12h na Letné, na pláni naproti Molochovu – tam jak je písek (a skupinka pejskařů), až do 16.12.2017.

Pokud víte o seniorce nebo seniorovi v Dejvicích nebo na Letné, kteří jsou vaši sousedé a rádi byste, aby byli obdarováni, prosím, ozvěte se mi na bohynejin@gmail.com.
Počet balíčků se bude odvíjet od výše financí, které vybereme, takže na některé otázky odpověď nemám. Zatím… Ale nic si nenecháváme, vše se vrací zpět.
Pokud se chcete podívat na průběh předávky z předminulého roku, odkaz je zde.

Děkujeme!

PS: Šťastné a veselé, křehcí andělé! :-)