Ráno mě vzbudila máma, protože mi potřebovala říct, že poslouchala rozhovor na Dvojce Zbigniewa Czendlika se Zuzanou Brychtovou Horeckou a Barborou Černohorskou, autorkami projektu komunitní knihovny „Obývák vesnice“ ve Statenicích.
Mlčela jsem a zpracovávala emoce i informace.
„Bože, to ne, dneska ne,“ pomyslela jsem si, protože téma knihoven je pro mě srdeční záležitostí, kterému jsem se po odchodu z bývalého zaměstnání, přestala věnovat. „No…,“ smutně a frustrovaně jsem vydechla, protože poslední dobou některé dny jsou těžší než ty jiné, což zřejmě má mamka zaregistrovala více, než jsem si přála.
„Počkej, to se ti bude líbit a udělá ti to radost!“ motivovala mě. „Zrovna jsem poslouchala Zbigniewa a měl tam holky ze Statenic, co udělaly skvělý projekt knihovny a představ si, že když se jich ptal, kde je napadlo, že by mohly mít takovou knihovnu, tak je prý mimo jiné oslovil článek v Respektu s první vítězkou soutěže Knihovna Jinak!“
„Víš kterou, s Hankou z Hejný! Jak jsme spolu za ní v létě jely na inspekci! To byla ta tvoje soutěž!…Posloucháš mě? Jsi tam?“
Celý příspěvek
Rok, kdy nejsem v kvalitním časopise, jako by nebyl…
V případě takovýchto spoluprací moc neovlivníte obsah. Prostě něco se vybere a něco se napíše, samozřejmě máte právo se vyjádřit, ale ve své podstatě jim důvěřujete a adrenalinově to necháte na nich.
Nový film o Bridget Jones mě hodně ovlivnil. Ano, není to Shakespeare, není to intelektuální zápas imigranta na sociálních dávkách ve studeném Dánsku ani nic zlomového, přesto mi tenhle biják udělal radost a překvapivě ve mně rezonuje do teď. Asi nedostane Oscara a snad ani Malinu. Kdyby nic, tak minimálně jednu stárnoucí holku dohnal v životním závěrům, které se rozhodla sepsat a pustit do světa. Jsou to jen moje životní závěry, netýkají se nikoho jiného a jakákoliv podobnost s někým jiným je čistě náhodná. Při sepisování těchto mouder vzniklých z dlouhodobého pnutí nezemřelo ani nebylo zraněno jediné zvíře. Here we go: 
Nedávno jsem přemýšlela o své zkušenosti v korporátu a o tom, jak vlastně tahle instituce funguje, jaké lidi sdružuje a proč to není místo pro mě. Z korporátu jsem odešla před více než třemi lety a chvíli mi trvalo, než jsem o téhle zkušenosti mohla mluvit s nadhledem a nedejbože o ní něco napsat. Ale čas uzrál a tady je několik poznatků z korporátního světa.
Never give up! 