Korporát budiž pochválen

interior-design-828545_1280Nedávno jsem přemýšlela o své zkušenosti v korporátu a o tom, jak vlastně tahle instituce funguje, jaké lidi sdružuje a proč to není místo pro mě. Z korporátu jsem odešla před více než třemi lety a chvíli mi trvalo, než jsem o téhle zkušenosti mohla mluvit s nadhledem a nedejbože o ní něco napsat. Ale čas uzrál a tady je několik poznatků z korporátního světa.

1. Korporát je velká společnost, která nemá problém vás zaplatit, ale za poměrně slušný plat od vás něco čeká. Vás. Celou. Pořád. A tak se vám může stát, že dostáváte emaily i ve 2 ráno a v 10 dopoledne musíte odpovídat na otázku, proč ten úkol není ještě splněn. Pokud do toho máte spolupracovníky z v jiném časovém pásmu, nočním můrám se nevyhnete.

2. Korporátní firmy mají dokonalou štábní kulturu, všichni jsou pasivně agresivní, udržuje se zahraniční způsob komunikace – tak přátelští a tak povrchní – ale celkově se naučíte být velmi profesionální. Něco, co v českých firmách není. Na druhou stranu, když máte osobní trable, nikoho to nezajímá, a hlavně to nezmiňujte v té větě kterou použijete na vysvětlení, proč úkol, který vám byl zaslán ve 2 ráno není v 10 dopoledne ještě splněn. To by byl fail jako prase. Lepší je, když vaše kolegyně nenápadně zmíní sekretářce vašeho šéfa, že máte osobní trable, nebo že vám někdo zemřel. Sekretářka to stopro posune šéfovi a ten vám najednou dá pár dní klid a ukáže svou lidskou tvář. Aby za pár dní začal prudit nanovo. Třeba kvůli odstínu oranžové, kterou jste použila v excellové tabulce. Jako je to peach, a ne mandarine orange, už jsme se o tom na poradě bavili…

architecture-768432_19203. V korporacích se udržuje obrovská hladila stresu. Stresu, který je umělý.
S obrovským zápalem se tam řeší vše, od barvy loga, po bezkofeinové kafe, snížení bonusů až po chybějící štětku na záchodě. Kromě opravdové práce a fakt velkých průšvihů. Abyste byli jejich, tělem i srdcem, a hlavně hlavou, první týdny procházíte něčím, čemu říkám vymývání mozku. Ale ve své podstatě je to jen školení na to, abyste drželi korporátní identitu (CI – corporate identity) a jim se to celé nerozjelo. Otázkou ovšem je, jestli člověk může mít víc než jednu identitu, pokud není psychopat, nebo špion…

4. Když už jsme u těch špionů, jednoho jsem v korporátu potkala. Byl to bývalý STB agent a odhalila ho moje babička, když jsem jí plačící vyprávěla o tom, co všechno mi dělá a jaké ohavné praktiky užívá. Na větu: „Jindřiško, a není on estébák?“, nikdy nezapomenu. V den, kdy jsem odcházela z korporátu, jsem poslala email se vším, co se u nás na pobočce děje, rovnou na americkou centrálu. STB agent i jeho pomocníci nakonec byli chvíli po mém odchodu odejiti.

5. Některé věci v korporátu fungují dokonale. A tím jsou zlaté padáky, odstupné  a odchody na dohodu. Jedna malá chybka, porušení práv – ideálně prokázaná šikana, protože té je tam obrovská koncentrace – napasujete to na diskriminaci, gender, obtěžování a dohoda s odstupným je na stole. Korporát není o ničem jiném, než o zisku. Pokud by byl soudní spor a negativní reklama pro firmu ztrátová, dohodnou se na všem. Na druhou stranu, můžete dělat cokoliv, jakoukoliv prasárnu, pokud se firmě vyplatíte.  Takže jestliže máte dobré výsledky, můžete si i v tichosti šikanovat pár podřízených. Přinejhorším je tu odstupné či držhubné. Logiku a spravedlnost za prosklenými zdmi kancelářských budov nehledejte. A pokud tam jste, neztrácejte energii bojem za něco, co nemůžete nikdy vyhrát.

team-spirit-207319_19206. Není pravda, že jsou všichni v korporátu zlí a peněz chtiví. Někteří jsou tam omylem, jako jsem byla já, a někteří mají takové to zdravé jádro – uvědomují si, že jsou dobře placeni, mají své koníčky a nepracují přesčas. Mají to prostě na salámu, protože vědí, že korporace vojebávají lidi, ale dá se s nimi domluvit a chtít výhody – lepší přístup, vyšší plat, lepší auto a víc dnů homeoffice, pokud jste stejně cyničtí jako korporace samotná, nebo pokud na někoho něco víte. V těhle firmách se dá vyjednat všechno, když vás potřebují. A když se jim vyplatíte a jste sebevědomí a asertivní.

7. V korporátu jsou hodně přespolní (ti co se narodili kdekoliv mimo Prahu – včetně těch ze satelitů a jiných přílepků). Důvod je jasný. Přespolní se vydali do Prahy za štěstím. Nemají tu zázemí, kamarády, rodinu, ani byt. Ale chtějí všechno, plus to, o čem doma snili. Většinou jsou to kabelky, botoxy, pěkné oblečení a byt v satelitu či novostavbě. Taky 4x do roka dovolená, co vypadá dobře na facebooku a instagramu a sem tam návštěva rodičů v rodném městě, kde se ukáže, jak moc si polepšili a kde naberou sílu a energii, aby mohli dál v tom skleněném pekle lámat rekordy na přesčasech. Nemají v Praze tolik kamarádů a  hypotéka je svině, a proto jsou přespolní ideální pracovníci, co mají jen tu práci. A ty sny.

business-people-1572059_19208. Na nižších pozicích najdete lidi, kteří jsou svobodní a nemají děti. Většinou jen psa, kterého jim ovšem venčí někdo jiný (za peníze). Na vyšších manažerských pozicích se nacházejí většinou cizinci, kteří naopak rodinu mít musí, protože se pak nechovají rizikově, takže je tu menší šance, že budou vojíždět sekretářky, které pak budou firmu žalovat. A navíc kdo je ještě lepší pracovník než přespolní s hypotékou? No přece cizinec s dvěma dětmi, nepracující manželkou a hypotékou!

9. V korporátu kromě CI (Corporate Identity) platí i další akronymy, jako třeba ASAP (udělat to co nejdříve, čili včera bylo pozdě), CC (dáváte někoho do kopie) nebo CEO, CFO (a jiní pohlaváry). Abyste ušetřili čas, používají se i zkratky jmen, takže tu pak máte kolegu (většinou cizince), kterému říkáte J.T. nebo S.J. a když přidáte ještě označení jejich produktové linie, notně si vzpomenete na Mládka a jeho písničku složenou ze zkratek. Mimochodem ještě jedna zkratka je v korkoprátu oblíbená a to…MK. Jako Michael Kors. Značka korporátních krys. (A taky teenegarů se zlatou kreditní kartou od rodičů.) MK je ne příliš levný, ne příliš designový, ne příliš osobitý společenský status, za který všichni vyhazují peníze, většinou když letí z pracovní cesty, která byla příšerná. Takže na letišti přijde na řadu MK za odměnu, s DKNY pro radost, případně YSL na kruhy pod očima. Ale hlavně nic moc extravagantního, protože je tu CI a lepší nevyčnívat.

puzzle-1444425_128010. Korporace není pro sraby, pro lidi s vrozeným citem pro spravedlnost, systematičnost a logiku, a taky pro ty, co chtějí změnit svět, ale nemají na to koule a zároveň mají rádi prachy. Korporát nezměníte a jako vojenský výcvik ho doporučuju všem. Maximálně na dva roky a pak rychle pryč. Začnete si totiž pak kurva vážit věcí, jako je sluníčko, vítr ve vlasech, bublaniny od babičky na oprýskaném talíři, nízkého podnájmu, rodiny, kamarádů a taky toho, co jste za ty dva roky zažili a jak moc vás to změnilo. Korporace není pro slabé povahy a když tam stejně jako na vojně nezůstanete moc dlouho, vaší osobnosti to prospěje. Nebudete takový ufňukánci a sráči s hubou plnou sluníčkových keců a ubohých výmluv. Na druhou stranu víc jak dva roky v tomhle molochu by mohlo zlomit vaší osobnost úplně (pokud nějakou máte) a dostavilo by se vyhoření a větší cynismus, který se s povýšením u některých lidí překlápí do mírného sadismu.

Suma sumárum, korporát bych zavedla jako povinný vojenský výcvik, který máte dobře zaplacený. Díky němu by pak na trhu práce byli lidi, co mají štábní kulturu, nebojí se pracovat, vědí o čem jsou peníze a přesto pořád si váží obyčejných věcí.
Ale svět není ideální, děti moje, stejně jako korporace. Takže pokud tam už jste, hodně štěstí! Najděte si koníčky, založte si rodinu a hlavně žijte život mimo práci. A pokud chcete odejít, tak věřte, že spoustu drahých věcí, které si kupujete vlastně ani nepotřebujete. Vyjdete i s menším platem. Ve  skutečnosti vám ty drahé věci nahrazují něco, co vám chybí a co možná mimo tuhle instituci najednou najdete. A nebo taky ne. Co já vím… :-)

Kdo nikdy nebyl v korporaci a nepochopil a čem píšu, vysvětlení podstaty najde v tomhle krátkém videu. Není asi náhoda, že jsem se teď ocitla v práci s politiky, že? :-)

 

Reklamy

10 thoughts on “Korporát budiž pochválen

  1. Ta čtyřka!
    Tohle je ta práce, kde jsi měla ten krásnej výhled z okna v zahraničí, nebo to bylo předtím?
    Až si říkám, že mám na takovej job asi naštěstí nízkou kvalifikaci (nebo aspoň nízký ambice)…

    To se mi líbí

  2. Ja jsem na jednom takovem miste tu logiku a spravedlnost hledala 9 let (nekecam). S jakym vysledkem, neni asi treba dodavat.
    Moc hezky napsany clanek, souhlasim ve vsech bodech (akorat u nas teda nebyl MK :-) ) Myslim, ze klicove spojeni je „umely stres“. Kdyz si zpetne uvedomim, kvuli cemu jsem se – nejen ja – nervovala, nadavam si do blbcu. Zkusenost dobra, ale bylo by byvalo stacilo i min :-D

    To se mi líbí

  3. Mluvíte mi z duše, já jsem tam byla necelý rok, měla jsem potom obrovský štěstí – reorganizace a krásný odstupný, díky němuž jsem mohla postoupit hodně dlouhou pokorporátní rekonvalescenci:) a že jsem ji potřebovala…jo a strašně jsem potom chtěla jít pracovat někam kde budu dělat něco smysluplnýho, jako pomáhat někomu atd. To jsem sice neuskutečnila, ale našla jsem si firmu, která je „lidská“. Ale té zkušenosti nelituju, aspoň vím co chci a co určitě ne.

    To se mi líbí

    • ono asi není třeba litovat ničeho, bych řekla. Jen je potřeba se s tím pak vyrovnat a srovnat. Já jsem zlatý padák nedostala, ale bylo mi to tak moc jedno, že jsem byla šťastná jen za to, že jsem prostě vypadala z toho bedlamu, který byl. A to nebyl rozhodně ten nejhorší korporát :-)))

      To se mi líbí

  4. Koukám všude stejný – ta oranžová v tabulce je málo oranžová :-) Ještě bych zmínila interní směrnice a procedury, bez nich bychom se v korporátu ztratili ….

    To se mi líbí

    • Jako klasické SOP, jsem tam snad už ani nepsala, ale díky nim víme, kde má být štětka na záchodě, jak mám odpovědět a jakou barvu má ta blbá oranžová. Nedej bože, když se něco změní a není to v SOP, to je pak otázka – pokračovat bez nich, nebo vypsat ticket na to, že SOP není v souladu a že je třeba ho opravit a do té doby čekat, protože bez SOP se nesmí pokračovat a na změnu nemám dost oprávnění… (tohle je zkušenost mé spolubydlící, která pracuje v jedné firmě pojmenované po jihoamerické řece… :-)))

      To se mi líbí

  5. Drahá Bohyně,
    máte pravdu ve všem! Ještě když pracujete na konci devadesátých let v korporaci, která si na opravdu „velkou“ korporaci ještě trošku hraje a teprve ji vytváří! Navíc k vám přistupuje jako k „ubohé slečně z východu“ ( rozjížděla jsem jim české a slovenské zastoupení), která se potýká s relikty komunismu a bojuje s přežívajícím socialisme ( odmítali respektovat normy a předpisy – tak to před vstupem do EU prostě bylo) a podle toho se vedení chová. Oranžovou jsem sice neřešila, ale velikost kancelářských svorek a typy obálek ano ( dokonce jsem dostala i náležitý manuál s konkrétními příklady) – neboť kromě 4 ředitelů, spolumajitelů, jsem musela poslouchat pravidélka hlavní sekretářky, která byla diplomovanou „Eurosekretarin“!! Takže kromě vymýšlení koncepce, obchodní politiky a plnění finančních plánů jsem obíhala malá papírnictví a kamarádila se všemi obchodními zástupci obchodníků s kancelářskými potřebami. A stala se malou odborníci na komunikační kancelářskou techniku( tenkrát to s internetovým připojením bylo dost bledý a mobil nebýval nezbytným vybavením), i když mám humanitní vzdělání a jsem zběhlá kulturní antropoložka. I krysa v blízkosti, „práskající “ na mou osobu se vyskytla. O šikaně radši nemluvit.
    Ale na moje studujní cesty, zvané FAM tripy novináři vzpomínají s láskou dodneška.
    Ještě bych k vašemu postřehu dodala – povinný vojenský výcvik v korporátu bych dala jako součást povinné praxe pro uchazeče o práci ve státní správě…..

    To se mi líbí

Musím reagovat!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s