1. Throwback Thursday - Empire Records#throwbackthursday #TBT #Throwback
Každý čtvrtek je na sociálních sítích věnovaný vzpomínkám, většinou se jedná o fotky, ale nemusí tomu tak být. Říká se tomu Throwback Thursday, nebo taky jen TBT. Lidé sdílejí s ostatními své vzpomínky a většinou je to super!
Throw mám hodně ráda, a proto jsem se rozhodla, že se každý čtvrtek připojím k celému světu a budu se slzou v oku a s úsměvem na rtu vzpomínat. Tady na blogu. Někdy sem hodím fotku, písničku nebo třeba příběh. Škoda, že se nedají TBT taky vůně :-( Mám celou krabici starých flakónů od parfémů, které mi připomínají dobu, ve které jsem parfém používala. Myslím, že se tomu říká pachová stopa… No i to by se dalo nějak využít…uvidíme.
Zde je první TBT.
Jedná se o filmu, který jsme s mou kamarádkou Janoulou sledovaly snad každé odpoledne po škole. Vařily jsme si k tomu krokety nebo prasily s homemade čínou a pouštěly si tenhle film pořád dokola. Pro dříve narozené bych ráda podotkla, že film byl na VHS, kterou jsem koupila někde ve frcu za 80kč. (Pamatuju si tu oranžovou lepičku s ručně psanou osmdesátkou černou fixou).
Podrobnosti nákupu si fakt nepamatuju. Ty by věděla Janoula.
Byl to opravdu skvostný film, velmi intelektuální, plný začínajících hvězd, které se ve filmech von Triera nikdy neobjevily :-)))
Ano, je tam René (když vypadala jako za mlada:-) i Liv T. A všichni trpí Cobainovským syndromem.
Ať žije EMPIRE RECORDS!
Trailer zde:
foto zdroj: http://www.newrock1041.fm
2. Nové začátky v Istanbulu
Goodbye Shanghai Hello Sunshine
Psal se rok 2009 a já se vracela z Číny, kam jsem odjela hledat samu sebe. Před odjezdem jsem ještě zašla na CT a na radu paní doktorky jsem cestu nezrušila. Prý pokud budu mít nádor na mozku, budu ráda, že jsem jela a pokud to tak není, tak alespoň získám pozitivní energii a sílu na hledání příčiny mých odporných migrén.
Čína byla úžasná a v letadle směr západ jsem si slíbila, že všechno bude jiné. Že budu úspěšnější, vnímavější ke krásám světa, protřelejší, dravější a úžasnější, prostě že se vrací better já, které na cestách nemělo migrénu ani jednou a nepotřebovalo ani medikaci.
Měla jsem před promocí a moc se těšila na to, jak se ze mně stane Ally McBeal a já to všem natřu, budu hustá a odvážná, sečtělá, na podpatcích, prostě celá taková ta právnická štika v padnoucích šatech na míru.
Přiletěla jsem do Turecka na přestup a akorát svítalo a všechno vypadalo tak opravdově a zářivě a já si ten moment potřebovala vyfotit. Vidět ten úsvit a pamatovat si ho. Takový malý obrazový MEM mého nového života.
Bohužel jsem po příjezdu do Čech nestihla fotky pořádně ani stáhnout, protože jsem měla plné ruce práce a hlavu starostí, co se mnou bude. Nádor na mozku jsem samozřejmě neměla. Ale Plzeňská práva padla, nasmlouvané pohovory byly zrušené a z mého snu se stala malá groteska plná hloupých poznámek o rychlokurzech, které si pár hlupáků (většinou bez vysokoškolského titulu) neodpustí ani dodnes.
Narazila jsem na tenhle svit v Istanbulu včera. A taky na fotku jetlagu, který mě přepadl až druhý den po návratu. Když se tak dívám zpátky, tohle byl ten moment, kdy mě zjištění, že si svým diplomem nevytřu ani zadek, protože je na tvrdém papíře a ono by mě to moc bolelo, opravdu zlomilo a dostávala jsem se z někoho několik let. Ten pocit nespravedlnosti ve mně tak trochu leží dodnes. Jen už se nebojím, nestydím a nelituju. Ale zpracované to nemám. Ne stoprocentně.
Mrzí mě, že jsem nestihla rozšířit diplomku a obhájit JUDr.a a že nejsem Ally McBeal, ale na druhou stranu, si říkám, že všechno má svůj důvod, který ve chvíli průběhu prostě nechápeme. Sama vím, že z dlouhodobého hlediska je vše, co se nám děje, správné a pro nás to nejlepší.
Zatím jsem se ve své kariéře nedostala tak daleko, abych si řekla, že je to fajn, že nakonec nejsem právnickou štikou v perfektně padnoucích šatech, ale na druhou stranu na tom už delší dobu celkem poctivě makám a věřím, že ten moment přijde. Ve chvíli, kdy ho budu nejmíň očekávat.
Never give up! 