Asi stárnu. Nemám televizi a je mi spousta věcí jedno. Pořád bych nevyšla na ulici s igelitkou. Ale s deštníkem už možná jo. Igelitka je totiž otázka (ne)dobrého vkusu, víme? Naopak deštník je dospělácká praktičnost, kterou živí strach, že budu nemocná, pokud zmoknu a zůstanu v mokrém oblečení.
I přes svůj odpor k igelitkám (čili nejsem pořád stará!) na sobě spatřuju zub času. Nemám pocit, že se zastaví planeta, když teď hned nepodepíšu petici proti vykořisťování homosexuálních laoských důchodců a ani nepodléhám dojmu, že se všichni dívají, když mi v metru upadne mobil nebo klopýtnu na schodech. Taky už nemám touhu dobýt svět. Naopak jsme nabyla dojmu, že když na to půjdu pěkně od lesa, pomaloučku po lehoučnu, uchlácholím si svět a on mi sám padne k nohám. No a když ne, alespoň jsem zbytečně nedobývala. Celý příspěvek
rozchod
Přístav hojnosti jen pro zvané
Neustále se potýkám s problémem návratů. Ne svých. Já jsem v odchodech celkem rozhodná, málo kdy mám důvod se vracet.
V odchodech jsem dobrá.
Taky si je plánuju několik týdnů až měsíců, že. Takže pak je to prostě jednoaktový majstrštik. Ale v čem opravdu nejsem dobrá, jsou hranice. Ty se snažím s mojí terapeutkou již několik let vybudovat. Zatím mi to jde jen tak zpola. Ona mi to asi kazí ta energie zdola…víme? Celý příspěvek
Rozchodová píseň
Konečně jsem ji našla!
Ne že bych celý život hledala něco jako je rozchodová píseň, ale pravdou je, že jsem až do nedávna neslyšela písničku, která by přesně vystihovala mé rozchodové a porozchodové stavy. V posledním zásadním vztahu se mi nedostávalo pocitu, že jsem ta jediná, ta důležitá. Nakonec se potvrdilo to, co jsem si celou dobu myslela a cítila, že ta jediná a důležitá fakt nejsem.
BANG!
Kupodivu jsem ale byla schopná se se svým bývalým, mým Drahým, v poklidu rozejít a nadále komunikovat. Tak dalece, až jsme si spolu založili firmu, kterou právě teď rozjíždíme. (Kdybyste nás chtěli podpořit lajky, tak odkaz na facebookové stránky najdete na konci příspěvku. Děkuji! Konec komerční přestávky…)
Never give up! 