Nedávno jsem si potvrdila hlubokou myšlenku, že ženy mají několik zbraní, které dokážou muže dočista odzbrojit, paralyzovat, zkrotit a především ovládat.
Zde je seznam třech základních, od nichž se odvíjí další akce:
1) K*nda
2) Slzy
3) Děti
Evidentně využívám jen jednu a dobře mi tak.
Napsala bezdětná žena, která si nezoufá a nepláče.
A to byl malý exkurz do světa manipulace a podmaňování.
Je velký rozdíl mezi tím když, randíte v sedmnácti a…ve třiceti.
V sedmnácti jste plni očekávání a mladistvého pelu. Naproti tomu ve třiceti žádná velká očekávání nemáte a z pelu se díky několika emocionálním eskapádám stal leda tak mírně nahořklý pelyněk. I tak to nevzdáváte. Celý příspěvek
Jsem trochu kamikadze. Na Dvou Třicítkách jsem o víkendu psala o plavání proti proudu a musím se přiznat, že opravdu nejsem konformní člověk. Ne že bych potřebovala dělat revoluci, to zase ne, ale moc mě to následování (většinou špatných) příkladů nenaplňuje. Mám ráda, když věci fungují. Do cíle se snažím dostat za pomoci všech možných technik, na které v průběhu své cesty narazím. A tak to zkouším, měním, opouštím a zase se vracím na začátek, a to vše ku radosti mé starostlivé matky, která mé pohyby bedlivě sleduje a dost kriticky komentuje. Ne že by to můj otec nesledoval, ten to sleduje taky, ale na tajno. Jako že nic… Toliko k rodičovskému modelu. Celý příspěvek
Neustále se potýkám s problémem návratů. Ne svých. Já jsem v odchodech celkem rozhodná, málo kdy mám důvod se vracet.
V odchodech jsem dobrá.
Taky si je plánuju několik týdnů až měsíců, že. Takže pak je to prostě jednoaktový majstrštik. Ale v čem opravdu nejsem dobrá, jsou hranice. Ty se snažím s mojí terapeutkou již několik let vybudovat. Zatím mi to jde jen tak zpola. Ona mi to asi kazí ta energie zdola…víme? Celý příspěvek
Never give up! 