Vánoce pro mě necelých deset let byly takové zakleté téma, i když na nich není vlastně nic špatného. Ostatně co by mohlo být špatného na cukroví, světýlkách, dárcích a svařeném víně?! Jediné, co Vánoce tak trochu kazí je vlastně to uvědomění si samoty, kterou vcelku úspěšně celý rok přehlížíme. Vánoce nás totiž svou vřelostí obejmou, my roztajeme a najednou zjistíme, že jsme sami, nebo stále nemáme to, co bychom chtěli. Třeba děti, nebo dobrý vztah s rodiči, sourozenci, kamarády z dětství, nebo se sousedy. A protože máme nějaké vychování (a ego), nebudeme najednou, že jsou Vánoce, přece měnit tu starou vestu a urovnávat vztahy, pomáhat nebo být vřelí na své okolí! To by bylo děsně pokrytecké.
Celý příspěvek →