Nedávno jsem přemýšlela o své zkušenosti v korporátu a o tom, jak vlastně tahle instituce funguje, jaké lidi sdružuje a proč to není místo pro mě. Z korporátu jsem odešla před více než třemi lety a chvíli mi trvalo, než jsem o téhle zkušenosti mohla mluvit s nadhledem a nedejbože o ní něco napsat. Ale čas uzrál a tady je několik poznatků z korporátního světa.
Celý příspěvek
asi_ne
Hlavně se z toho…
Dlouho jsem nepsala, protože jsem prostě neměla čas na zpracování všeho toho, co se dělo. Jako ono se vlastně nic zásadního nedělo, ale bylo toho ne-moc-zásadního tolik, že jsem nevěděla co dřív udělat a co dřív napsat. Zmiňovat se o nepodstatných věcech asi nemá smysl, takže bych to spíš viděla na nějaké pěkné poučky, které vychází z reálných situací: Celý příspěvek
Ženské zbraně
Nedávno jsem si potvrdila hlubokou myšlenku, že ženy mají několik zbraní, které dokážou muže dočista odzbrojit, paralyzovat, zkrotit a především ovládat.
Zde je seznam třech základních, od nichž se odvíjí další akce:
1) K*nda
2) Slzy
3) Děti
Evidentně využívám jen jednu a dobře mi tak.
Napsala bezdětná žena, která si nezoufá a nepláče.
A to byl malý exkurz do světa manipulace a podmaňování.
Přístav hojnosti jen pro zvané
Neustále se potýkám s problémem návratů. Ne svých. Já jsem v odchodech celkem rozhodná, málo kdy mám důvod se vracet.
V odchodech jsem dobrá.
Taky si je plánuju několik týdnů až měsíců, že. Takže pak je to prostě jednoaktový majstrštik. Ale v čem opravdu nejsem dobrá, jsou hranice. Ty se snažím s mojí terapeutkou již několik let vybudovat. Zatím mi to jde jen tak zpola. Ona mi to asi kazí ta energie zdola…víme? Celý příspěvek
Never give up! 