Mám kamarádku Naty, která provozuje ulítlý sekáč v Karlíně – Naty Šaty, a i když by se mohlo zdát, že chci psát o jejím obchodě, tak to tak není, chlapci a děvčata. Ráda bych napsala o tom, co se tam v úterý v podvečer dělo.

Intro: Naty má pěkný sekáč, kam chodím a kde to mám ráda, protože Naty umí super styling a z hovna uplete bič – ne že by v obchodě prodávala hovna, že… – nicméně v sociálních sítích, facebooku a počítačích prostě silná není. A tak má přátele, co jí s tím virtuálním světem pomáhají. Třeba mě, taky nejsem kdo-ví-jaký expert, ale to jí neříkejte. Takže jsem minulý týden na její nákupy po zavíračce sezvala kde koho, napsala o jejím obchodě na Dvou Třicítkách a taky se o akci zmínila jemu, #1827. A prý že se zastaví. (Ok, tak tohle bude dobrý divadlo)

Dějství první: Sezvat všechny a srovnat si velitelský čas:
17:00  začátek akce, na které bych měla být, i s Fergusem
17:20  příchod mé matky s její kamarádkou ŠariVari
18:20 odchod mé mamky a její kamarádky směr divadlo v Dlouhé
19:00 příchod #1827
19:01 – ? Děj se vůle Boží, srdce nebo aperol nás povede

Dějství druhé: Dodržení časového harmonogramu
16:50 telefonát Fatalce, že se řítím z práce domů, sprcha, vlasy, pes, cokoliv na sebe
17:30 telefonát mojí matky, kde že jako jsem?!
17:45 výjezd z Dejvic, nákup jídla, pití a všeho, co nám chybělo – manžela v pekárně neměly
18:15 z projíždějící tramvaje vidíme mojí matku, jak před obchodem stojí a mává nakoupenými věcmi- Kromě nás ji viděla celá tramvaj – bohužel jsem tento výjev nestihla vyfotit. Stál za to a v onen okamžik jsem si myslela, že je to to nejzábavnější a nejbláznivější, co se v úterý večer v Naty Šaty stane… Ó jak jsem se mýlila
18:16 dozvídám se, že divadlo je zrušené a že se mamma na chvíli zdrží…
18:20 – 18:55 zábava v plném proudu, vše je radostné, potkávám přátele, zkoušíme oblečení a jen drobně řeším palčivou otázku, zda mám mou matku nějak poslat domů, nebo se má s #1827 setkat.

Dějství třetí: Vše se vyřeší
18:56 #1827 píše, že dorazí i se svou maminkou, která je u něj na návštěvě. (P-a-n-e-b-o-ž-e !!!!)
18:57 Nastává panika, kterou není možno vstřebat, Fatalka  se potměšile učí nahrávat videa, protože o tuhle akci nechce přijít, Fergus v nestřežený okamžik krade medvídka z výlohy a má mamma jen bezradně křičí: „Ale já už střízlivější nebudu! Beru si ty šaty, šátek a jdu se upravit.“ (…ať už to znamená cokoliv)

Další dějství si nepamatuju. Vybavuje se mi, jak se seznamuji, jak představuji maminky, jak tam v sekáči kolem sebe kroužíme, jak jsem v totální panice, jak potkáváme čtenářku, která je krásná, milá, úžasná (proč nás takové šikovné děvče čte, to netuším) a jak mi hlavou probíhá jediná obsesivní myšlenka, že to byl vždycky můj sen se seznamovat v legínách, upocená a vyděšená. A taky, že útočiště u #1827 v této chvíli opravdu hledat nemůžu, protože se to nehodí, i když bych to moc potřebovala, a taky protože mi dochází, že vlastně ani nevím, jak to my dva máme.

No, asi to máme dobré, minimálně naše maminky jsou spokojené.

Domnívala jsem se, že je tohle konec všeho, ale ve čtvrtek se #1827 ozval s tím, že o úterku už nebudeme nikdy mluvit a pozval mě na drink.
A proto začínám mít pocit, že je to typ přesně pro mě. Paramedik bez hranic, co potkal v horách medvěda, skákal padákem a v crazy sekáči zvládl seznámit naše matky, aniž by se cokoliv událo…zatímco já jsem se snažila zaostřit, získat zpět prostorovou orientaci a uvědomit si, kde jsem a co se asi tak kolem mě děje. A především se odprostit od faktu, že celou dobu mám na sobě legíny!

Takže secondhand Naty Šaty vřele doporučuji! :-)