That girl

Jsou dny, kdy prostě nejste jako super ta holka, která jde ze vztahu do vztahu, co má vždycky nějakýho frajera, možná někdy nejste jako ta holka, kterou v baru obdivujou chlapíci, která ví co na sebe, jaký makeup si má koupit a co zrovna letí. Možná někdy pochybujete o sobě a nejste ta seběvědomá holka, co se ničeho nebojí. A možná tou holkou nejste nikdy.
Jenže kým tedy jste?

Je velmi vyčerpávající být někým jiným, když paradoxně to nejlehčí a zároveň nejtěžší, co můžete udělat, je být prostě sama sebou.
Chce to kuráž se přijmout a přiznat si nejen své zápory, ale hlavně své klady.

Nicméně nakonec to ale bude to nejlepší, co se vám může stát.
Protože ve chvíli, kdy přijmete samu sebe, tak se vám najednou uleví a bude dobře.
Po těle i po duši.

Když mluvíte sama se sebou, nenadávejte si, neříkejte si hnusné věci, hezky se pochvalte, buďte na sebe milá a hodná, ale zase se nebojte otevřeně a bez přehánění přiznat, co jste kde posrala.

S pokorou a láskou to přijměte.
Sebe přijměte. Bude se vám žít líp.

Vlastní zkušenost.

PS: Platí i pro muže.

Fanďuláci aneb s upřímností ven

image (1)Před několika dny jsem zjistila, že ty prodeje ponožek s trikolorou na zrcátka aut a nápisy o nějakém fandění a taky divnosti z Alberta zřejmě souvisí s tím, že se někde něco hraje. Moje kamarádka Veru napasla na facebooku, že netušila, že se ten hokej hraje u nás doma. No, já netušila, že je to hokej, přece se otepluje, tak by se snad měl hrát fotbal ne? A o tom, že by se u nás doma mělo něco hrát mi Fergus nic neřekl. Blbec, uklidila bych si, kdybych to věděla…
(Je pravda, že zjištění, že se hraje hokej vlastně vysvětlilo tu plastovou helmičku na divných fanďuláckých úkazech z Alberta, ale i tak mi furt nedochází proč se hraje lední hokej skoro v létě? Víte to někdo? Ledy přece roztály a tráva vyrostla a zazelenala se, no ne?! To už ty roční období neplatí ani ve sportu?! Boha jeho!) Celý příspěvek

Focus

IMG_6278Univerzální člověk je prostě prokletí. Vím, o čem mluvím. Ne že bych byla tak úžasná jako Leonardo daVinci nebo Laďka Kozderková, ale jsem taky univerzálním člověkem. Dělala jsem kde co a skoro ve všem jsem byla dobrá. Nikdy na první příčce, protože jsem k tomu „hlavnímu“ dělala ještě patnáct dalších věcí, ale vždy jsem se dokázala i v takovém humbuku alespoň kvalifikovat.
A o kvalifikaci nám přece jde, no ni?! Celý příspěvek

Bez nadpisu

„Ahoj Jindro! Tady pan Osudový, pojď dolu! Přišel jsem tě navštívit!,“ ozvalo se do domácího telefonu a já měla pocit, že volají z devadesátek: „Projdem si staré rány a mrkneme se, jak na tom holka jsi, co?“
„Ehmmm…čau?! (WTF) Dej mi pár minut. Musím tu něco dodělat,“ řekla jsem statečně a vlítla do koupelny. Nalíčit, navonět, sundat ty děsný hippsterský brejle a lá Douchová, vyskočit z tepláků a alou pod barák, kde čeká On.

Celý příspěvek