Jak jsem (ne)potkala Jágra

IMG_6845O mém vztahu s Mr.Amazingem jsem se už zmiňovala a asi nemá smysl to dál rozmazávat. S ohledem na jeho kvality jsem uvěřila, že existují slušní, charakterní muži, kteří nejsou nijak „rozbití“ životními událostmi (minimálně pracují na opravě, protože jim nevyhovuje být tak trochu fucked up, i když být fucked up je mnohem víc easy než na sobě zamakat a vykopat ten hnuj ze sebe a začít znova a líp…), a proto jsem se rozhodla, že bych se v případě nálezu dalšího charakterního muže pokusila o nemožné a docela ráda se usadila. Uvěřila jsem, že tenhle druh existuje a teď prostě po něm budu pátrat.  A ano, je to tak, rozhodla jsem se omezit svou svobodu a najít si stálého partnera, se kterým bych pracovala na funkčním vztahu i kdyby mě to mělo zabít. Nebo jeho. Celý příspěvek

Reklamy

Back in God’s hands

Můj vztah s Mr.Amazingem začíná být tak trochu mystický. Všichni vědí, že není kouře bez ohně, ale v našem vztahu to zřejmě tak je. Je to velká záhada. Pořád jsme udržovali oheň, aby nevyhasl, většinou na střídačku, protože jsme tak vytížení, že se vlastně v tom našem vztahu spíš míjíme než potkáváme, až se najednou stalo to, co se prostě stát muselo. Oheň vyhasl. Ne kvůli nevěře, nebo že by v něm nebyla láska, ale protože jsme u něj nebyli tak často, aby se mohl udržovat. A tak nám zůstal jen ten kouř po ohni a my teď předstíráme, že to tak není a že je absolutně normální, se tři týdny nevidět a pak si dát jen kafe, protože na víc není čas, držet se za ruku a říkat si, jak si chybíme, abychom během loučení zapli zpátky zvonění a cestou k autu vybírali zmeškaná volání a kilometr došlých emailů. Celý příspěvek

Social song co mě zaujal

Vem mě do kostela – Take Me To Church


Není nový, ale já jsem ho o Vánocích, kdy jsem marodila, objevila. Je super. Je silný, má social message, jak na Music Awards usoudili a je evropský. Žádná Amerika. Hezky na férovku. Hozier je takový klasický intelektuál, Ir, s úžasnou naléhavostí v hlase. Já to těmhle staletí utlačovaným národům tak žeru. Mají to v sobě, tu osudovou těžkost a úžasnou syrovost. Celý příspěvek

Bez nadpisu

„Ahoj Jindro! Tady pan Osudový, pojď dolu! Přišel jsem tě navštívit!,“ ozvalo se do domácího telefonu a já měla pocit, že volají z devadesátek: „Projdem si staré rány a mrkneme se, jak na tom holka jsi, co?“
„Ehmmm…čau?! (WTF) Dej mi pár minut. Musím tu něco dodělat,“ řekla jsem statečně a vlítla do koupelny. Nalíčit, navonět, sundat ty děsný hippsterský brejle a lá Douchová, vyskočit z tepláků a alou pod barák, kde čeká On.

Celý příspěvek