Prázdné stáje s mohylou u vstupu

IMG_7258Asi stárnu. Nemám televizi a je mi spousta věcí jedno. Pořád bych nevyšla na ulici s igelitkou. Ale s deštníkem už možná jo. Igelitka je totiž otázka (ne)dobrého vkusu, víme? Naopak deštník je dospělácká praktičnost, kterou živí strach, že budu nemocná, pokud zmoknu a zůstanu v mokrém oblečení.
I přes svůj odpor k igelitkám (čili nejsem pořád stará!) na sobě spatřuju zub času. Nemám pocit, že se zastaví planeta, když teď hned nepodepíšu petici proti vykořisťování homosexuálních laoských důchodců a ani nepodléhám dojmu, že se všichni dívají, když mi v metru upadne mobil nebo klopýtnu na schodech. Taky už nemám touhu dobýt svět. Naopak jsme nabyla dojmu, že když na to půjdu pěkně od lesa, pomaloučku po lehoučnu, uchlácholím si svět a on mi sám padne k nohám. No a když ne, alespoň jsem zbytečně nedobývala. Celý příspěvek

Reklamy

Piš dál vol.2 aneb vem mě zpátky

Přestala jsem psát. (Čehož jste si jistě nevšimli…)
Nebyl čas.
Když si snažíte zachránit vlastní zadek, tak na psaní článečků a pojednání o životě, prostě není čas, protože by se vám mohlo stát, že zatímco smolíte svou mega úžasnou myšlenku, za kterou jistě dostanete minimálně Pulitzera, tak vám ten život prostě proteče mezi prsty a bude to všechno ještě horší, než za stávající situace.

Nebo taky ne, ale já se rozhodla pro variantu krizového managementu. Celý příspěvek

Sama sobě guru

obrázek (4)Jak to napsat, aby to nevypadalo divně… I zeptala se mě jedna známá blogerka na názor ohledně ritálů, co mi pomáhají, abych všechno zvládla. A tak jsem jí to v rychlosti napsala – tedy jen dva. Měla to být krátká odpověď. Ne že bych věděla, co dělám, ale snažím se v tom chaosu mít jasno. A rituály mojí obsedantně kompulzivní povaze hodně pomáhají, tak a proč to neposlat dál, no ne?
Vždycky mi všechno nevychází (jaké překvapení) a dneska jsem si zrovna říkala, jak to teda všechno v tom mým životě zvládnu. Kamarád tuhle poznamenal (nevím, jestli to nebyla ironie, ale nebudu si toho všímat…) že bych mohla být takový ten pouliční lifestylový kauč, co hází moudra na potkání. No já si v té chvíli spíš říkala, že jsem občas pekelně trapná a vlastně nevím, co to tu plácám, když opravdu každý den nemám kaviár a občas je problém i ten chleba… Celý příspěvek

That girl

Jsou dny, kdy prostě nejste jako super ta holka, která jde ze vztahu do vztahu, co má vždycky nějakýho frajera, možná někdy nejste jako ta holka, kterou v baru obdivujou chlapíci, která ví co na sebe, jaký makeup si má koupit a co zrovna letí. Možná někdy pochybujete o sobě a nejste ta seběvědomá holka, co se ničeho nebojí. A možná tou holkou nejste nikdy.
Jenže kým tedy jste?

Je velmi vyčerpávající být někým jiným, když paradoxně to nejlehčí a zároveň nejtěžší, co můžete udělat, je být prostě sama sebou.
Chce to kuráž se přijmout a přiznat si nejen své zápory, ale hlavně své klady.

Nicméně nakonec to ale bude to nejlepší, co se vám může stát.
Protože ve chvíli, kdy přijmete samu sebe, tak se vám najednou uleví a bude dobře.
Po těle i po duši.

Když mluvíte sama se sebou, nenadávejte si, neříkejte si hnusné věci, hezky se pochvalte, buďte na sebe milá a hodná, ale zase se nebojte otevřeně a bez přehánění přiznat, co jste kde posrala.

S pokorou a láskou to přijměte.
Sebe přijměte. Bude se vám žít líp.

Vlastní zkušenost.

PS: Platí i pro muže.