Na facebooku se objevil řetězák „tři pozitiva denně“. Každý den napíšete tři pozitivní věci, které se udály ten den. Já osobně jsem se rozhodla i pro sdílení fotek, protože je mám ráda. Ty fotky, i pozitiva. A nebylo to těžký. Bylo to fajn, moc fajn. A pak to skončilo a já nanominovala další. Několik dalších…no hodně dalších a co se nestalo, moje tři pozitiva denně mi začala chybět.
Byla jsem dojatá z pozitiv svých přátel a byla jsem za ně moc šťastná, ale přišla jsem si trochu osaměle. Bez svého baby. Možná proto, že to bylo moje jediné psaní, které jsem v tom čase prováděla – pokud nepočítám připomínkování zákona o nemocnicích a sociálních službách, že. A možná taky proto, že být pozitivní je jistá forma závislosti, zřejmě mi to něco vyplavuje – asi nějaký hormony, jako když člověk cvičí, jí čokoládu, nebo souloží. Jakožto nízkosacharidový typ se ve skutečnosti přikláním jen k jedné činnosti z výše zmíněných a cvičení to nebude, ale i tak je to asi lehce návykové – ty tři pozitiva denně. 
Není to veselé a sarkastické, je to tak nepřirozeně duhově a sametově pozitivní, takže to rozhodně není můj styl, ale dostalo mě to. Myslím, že je to v každém v nás. To je ten důvod, proč se díváme na laciné americké filmy, které dopadnou dobře, a když jsou i dobře natočené, tak se ve vhodném okamžiku rozpláčeme. Je to prostě v nás. Ve všech.
A proto 3 pozitiva denně tak fungují. A proto mi teď tak chybí. A proto s nimi pokračovat nebudu. Jakmile vidím náznak jakékoliv závislosti, okamžitě své chování utnu. A tak jsem moc vděčná za ten pozitivní týden, ale myslím, že to stačilo. Zpátky do reality, smradi. V mém opravdovém životě mám těch pozitiv tolik, že prostě něco jako řetězák na nebohé tři události fakt nepotřebuju. Napsala a tajně si projela svoje pozitivní posty na facebooku.
PS: Nejšťastnější mě dělají sociální interakce – s přátely, rodinou a muži – jídlo, Fergus, sex a počasí v kombinaci s městem nebo přírodou. Ideálně když se všechno děje dohromady, což samozřejmě neplatí o sexu, tam se to týká pouze skupiny „muži“. A jistě, může u toho svítit sluníčko.
Never give up! 
Závidím – já zvládla vkládat pozitiva sotva 3dny. Pak už se mi nedařilo na žádná přijít a když mé nominace lezly lidem na nervy, tak jsem to vzdala a utla to :-/
To se mi líbíTo se mi líbí
Hele, jestli jsi to vzdala, protože tě to nenaplňovalo, tak ok, ale kdybych se měla vzdát pokaždý, když se mnou někdo nechce jít do nějakýho projektu nebo mě pošle do prdele, tak jsem pořád tam, kde jsem byla. Pokud něčemu věříš, tak by sis za tím měla stát, nikomu tím neubližovat nebo někoho zneužívat a využívat, to samozřejmě ne, ale stát si za svým, to je velká část úspěchu – ta víra, že je to dobrý a že to chceš! :-)))
To se mi líbíTo se mi líbí