Jak to napsat, aby to nevypadalo divně… I zeptala se mě jedna známá blogerka na názor ohledně ritálů, co mi pomáhají, abych všechno zvládla. A tak jsem jí to v rychlosti napsala – tedy jen dva. Měla to být krátká odpověď. Ne že bych věděla, co dělám, ale snažím se v tom chaosu mít jasno. A rituály mojí obsedantně kompulzivní povaze hodně pomáhají, tak a proč to neposlat dál, no ne?
Vždycky mi všechno nevychází (jaké překvapení) a dneska jsem si zrovna říkala, jak to teda všechno v tom mým životě zvládnu. Kamarád tuhle poznamenal (nevím, jestli to nebyla ironie, ale nebudu si toho všímat…) že bych mohla být takový ten pouliční lifestylový kauč, co hází moudra na potkání. No já si v té chvíli spíš říkala, že jsem občas pekelně trapná a vlastně nevím, co to tu plácám, když opravdu každý den nemám kaviár a občas je problém i ten chleba…
Podnikání je boj a je to o velké zodpovědnosti, vědomosti i nevědomosti, odvaze a výdrži. Sponzoringu, náhodách, štěstí, odhodlání a hlavně vyváženosti, kterou občas prostě nemám. Od rána jsem se dozvídala samý jobovky a kolem poledního jsem si už chtěla lehnout do postele a přetáhnout si deku přes hlavu a prostě počkat, až to přejde, nebo až do mě uhodí blesk. Nebo prst boží. V tom jsem neměla jasno.
A pak jsem si vzpomněla, že jsem si včera cestou na veletrh v Brně koupila Ženu a život, kam zrovna píše ona báječná blogerka a že se podívám na to, k čemu jsem se jí to vlastně vyjadřovala. A tak jsem odhodila deku, vyskočila z postele, prohrábla svou minikabelku, kam se vejde až pět krabiček s otisky zubů a našla zatavené vydání s nějakou lahvičnou, jako dárkem. Je to asi odličovač, ale v případě trapnosti ho hodlám demonstrativně vypít, takže díky ŽŽ a Yves Rocher.
Ano, Vesmír má smysl pro humor, je to tak. Už se vyjadřuju téměř ke všemu a všude. V blízké budoucnosti čekám na rozhovor na téma 3d tisky, frézování, intraorální skenery nebo jiné podobné divokosti, protože já si to prostě můžu dovolit.
Projela jsem si to pěkně od zadu, přelítla reklamy a doporučené produkty, což jsou vlastně jen lepší reklamy, zmateně se zastavila na dvoustránce o spokojeném manželství, jako bych nějaké měla (wtf?!). V téhle oblasti bych spíš mohla radit, jak se úspěšně pod čepec nedostat, že… a najednou jsem se našla. V sekci Osobní růst – Váš Lepší Život. Což o to, to já rostu, teda hlavně do šířky a lepší život z určitého úhlu pohledu mám, pokud se nedíváte na moje daňové přiznání, že. Ale že bych mohla radit? No to asi úplně ne.
A tak jsem si s tlukoucím srdcem (a lahvičkou toho zeleného lektvaru v ruce) přečetla, co jsem vlastně všem ženám do jejich životů poradila a víte co, nebylo to špatný. Asi bych se měla podívat pořádně na svůj seznam osvědčených pravidel, protože si myslím, že jsem se od něj v rámci obrovské vytíženosti a vystresování fakt odklonila. Osobně mi není jasný, proč musím poznávat sebe samu a nacházet cestu k sobě a k vytyčeným cílům skrzeva média, ale já to asi jinak neumím. Zřejmě to musím mít s pořádnou pompou a širokou veřejností, abych se konečně dostala ze své egoistické sebestřednosti do toho pravého středu bytí, kde je klid a mír.
Přiznávám bez mučení, že mi dneska moje rady fakt pomohly.

PS: Co mi pomohlo vše zvládnout? Fergus především, a pak taky moje máma, rodina, Mr. Amazing, Drahý a moji přátelé a super kolegové a klienti. Ale na to se v ŽŽ neptali.
PPS: Pokud někdo začně vydávat titul Muž a smrt, jsem ochotná se vyjadřovat i tam.