… a bude to moc.
Výjimečně nemluvím o sobě, ale o parfémech Baruti, které jsem měla šanci poznat. Niche parfémy. Kdo stejně jako já netuší, co to niche je, tak nechť se informuje na super blogu Parfumerky, který se mimochodem stal naším národním pokladem a konzervuje ho pro naše děti a děti jejich dětí Národní knihovna. Jak, to jsem nepochopila. Ale asi elektronicky, v téhle době, že. Pokud se zajímáte o parfémy, vřele tenhle poklad doporučuju. Díky (spolu)autorce tohoto blogu, Romaně Frangipani, jsem se vlastně na Parfums akci dostala. Velmi důsledně mě několik večerů urgovala, abych se přihlásila na Parfums.cz u concergé Adriana a potvrdila svou účast na předváděčce s nějakým Spyrosem. Chtěla jsem se vidět s Romanou a taky na akci měla dorazit i Verunka od Dvou Verunek (další blog o parfémech), tak jsem usoudila, že jestli mi tam budou chtít prodávat teflonový hrnce, tak tu předváděčku přežiju snad jedině kvůli holkám. Zrušila jsem jim totiž už jednu akci, takže nebyl prostor na omluvy. Musela jsem jít.
Moc se mi tam nechtělo, ale řekla jsem si, že k Řecku mám kladný vztah od dětství, tak ty kastróly jeden večer snesu. Mimochodem po revoluci jsme jezdili jedině do Řecka. Otec dokonce mluvil řecky, slyšela jsem historii snad každého šutru na každém řeckém ostrově, který existuje a myslím, že můj nebohý otec tajně doufal, že mu jednou nějakýho Řeka přivedu a on bude na penzi u moře. Jenže já si po 475. návštěvě Řecka postavila hlavu a jela jen s mámou na dovolenou do jiných končin a nabalila si tam….Turka.
Otce to málem porazilo.
Nicméně zpátky k Baruti.
Akce se konala ve Florentinu, v obchodě Parfums, který se v době mé nepozornosti z kanceláře u karlínského viaduktu vyšvihl do nadupaného eshopu se spoustou udělátek. Co mě překvapilo, byla malá účast na akci, ale jak jsem brzy pochopila, byla jsem ve vybrané společnosti. Všechny slečny byly znalkyně parfémů a tak jsem dělala to, co umím – pila šampus, usmívala se a opakovala všechno po holkách. Kromě Verunky byla na akci i Veronika (ano, komplet blog U Dvou Verunek), takže dvojnásobná radost. Poboskaly jsme se a show mohla začít.
A ona fakt začala.
Roztržitě a nezaujatě jsem se během zahájení koukala po přítomných dámách a Deradovi (kolegovi Romany) a říkala si: „No teda, to bude věc, až dojde na pánve, vytratím se…“, a najednou jako by někdo luskl: „Hej, holka, soustřeď se!“
Na scénu přišel pan parfumér.
Nic řecky démonického, naopak tichá klidná síla s jasným plánem, v designovém oblečení mého gusta. Super boty, kaťata, kšandy, a kabát podobný tomu, co mám z Florencie. (Kde se ten můj hacafrak asi válí?!)
„OK, máš mou pozornost, ale jen na chvíli, než si vybalíš ty hrnce…, “ pomyslela jsem si a začala dumat co na tomhle vysokém chlápkovi je tak povědomé a tak málo řecké…tak trochu Mr.Amazingovské.
„Aha, Holanďan.“ No tak jsme doma. Samozřejmě nejsem odbornice na Holanďany, na to tu máme Lucii van Koten, nicméně jednou jsme s Lucií konverzovaly na téma „české blogerky a Holanďani“ a tak nějak jsme došly k závěru, že každá správná blogerka má svého Holanďana (v určitém období svého života, minimálně:-).

Takže ještě než jsme se dostali k parfémům, jejich autor začal sbírat body za sympatii, národnost, outfit…. Co to říkal!? Má rád kaleiodoskopy? No to si dělá legraci. Zrovna včera jsem dva dala mým kamarádům jako dárek ke svatbě.
„Udělat kaleido obaly na parfémy je velmi příjemné zpěstření….Do háje! Jsem snad v soutěži najdi 12 společných rysů?! No to bych se na to podívala.  Here we go. Já jsem komplet ready. Val to do mě, sokolíku.“
Prvním parfémem byl nějaký oud, který není oud. „Kdo ví, co je oud, ať se přihlásí,“ pomyslela jsem si, ale ty šprtky to věděly. Všechny!
Já to nevím do teď, ale odpověď najdete u Parfumerky zaručeně. Nebo U Verunek. Já jsem zcela mimo.
A to doslova.
Ten chlap je super, parfémy jsou dokonalý a holky vědí všechno, a pro změnu já nic a tak jen poslouchám, jak strašně moudře mluví o tom co cítí a já se po dlouhé době fakt směju. Takový ten inner smile, přes který v mé hlavě zní: „Holky, já nerozumím ani slovo, co říkáte, ale je to super jízda! Jsem příjemně šťastná. Jen jsem, nic víc. Další šampus prosím!“
Následovalo Indigo, které vonělo jako koprovka s čímsi, pak Berlín v zimě, Chai, který mám ráda jako pití, ale v téhle podobě mě fakt nezaujal a pak něco, jehož název si nepamatuju, no a pak přišlo na řadu něco, co bylo super, s holandským názvem, který samozřejmě nikdo nedokážeme vyslovit.
Osobně nechápu, proč Holanďani trpí utkvělou představou, že jejich jazyk je pohoda, protože není a v tomto případě je to dost špatný marketingový tah.  I přes krkolomnost názvu mě to, co bylo na papírku, fakt nadchlo. Vybavila se mi chvíle, kdy jsem chtěla zavřít firmu a geniální skotský šéf mě vyslal do Holandska na školení a já tam stála na střeše jedné továrny v Maartensdijku (dokonalý příklad nevyslovitelné holandštiny), foukal mi vítr do vlasů, všude byla zelená tráva, slunce svítilo, šuměly listy, stroje jely, muži diskutovali v laboratoři a já jen byla a nechala svoje ustarané myšlenky plynout.
Svoboda, o kterou nebojujete. Svoboda, kterou si dovolíte.
A pak jsem v parfému kromě téhle chvíle cítila ještě něco jiného, něco velmi povědomého, ale nedokázala jsem to rozluštit, stejně jako název, ale holky by samozřejmě věděly.
Tahle holandská nevyslovitelná záležitost se jmenovala po nějakém obrazu s mlíkařema. A tak jsem si v hlavě probírala své oblíbené holanské mistry a zkoušela vymyslet, o který obraz se jedná.
Nechci nikterat přehánět, nemám to v povaze (mami, tohle nekomentuj, prosím), ale použít onen obraz, který byl inspirací a využít ho v kaleidoskopu na obale, tak mi z toho chlapa na místě jebne.
Naopak takhle jsem se zcela nevědomě a pomalu ogrilovávala na jeho důmyslnosti.
Ono se totiž jednalo o Vermeera! „Panebože! VERMEER!“
Vermeerova Dívka čtoucí dopis (jiný obraz, moji drazí, Vermeer toho překvapivě namaloval víc než jen mlíkařku) je nejtišší baroko, které můžete vidět a nikdy nezapomenu na tři minuty, které jsem v Drážďanech s tímhle obrazem zažila. Z ničeho nic jsem se ocitla před obrazem sama. V celé obrazárně – ostatní šli asi nakupovat do Karstadtu a zatímco drancovali slevy, já stála vedle dívky v delftském domě a četla jí přes rameno u otevřeného okna. Až do té chvíle, než přiběhli japonští turisti a hodili mě zpátky do reality.
A takhle nějak to bylo i na představení parfémů Baruti.
Jedná se o něco tak strašně složitého a promyšleného (nechci používat slovo geniální, ale vono jo), že prostě není šance, že byste si parfém koupili na první dobrou. Musíte se do něj zamilovat. (Do toho parfému, samozřejmě). Jenže ve skutečnosti se zamilujete hned, ale uzrává to ve vás všechno postupně.  Celý zážitek rezonuje, probouzí vaše smysly, vaší fantazii a ozařuje zákoutí vaší osobnosti a vzpomínek, kam světlo už dlouho nedopadlo. A všechno se pomalu poskládává do nového obrazu a není to videoklip dnešní doby, ale je to mnohem pomalejší a smysluplnější proces. Tak jako když se na vaší pokožce rozkládají Baruti parfémy.
Což mi připomíná fakt, že jsem si vyzkoušela Mlíkařku. Mlíkařka se rozložila tak, že to prý nevonělo, jak si autor představoval.
No tak to teda pardon… Cssss!
Instinktivně jsem ještě sáhla po Indigu, které je ve zremixované verzi vlastně Berlínem v zimě a co se stalo…ono se to rozložilo na nějakou věc od m (Verunky by opět věděly) a světe div se, prý to vonělo tak, jak si Spyros představoval, když parfém vyvíjel. No já si vzpomněla na Meteory a taky na Durella a úryvek v jeho knížce, vybavily se mi Atény i poutní cesta na Krétě a taky odlesk ikon v kostelích a říkala jsem si, že do tohohle parfému budu muset dospět. I když jeho základ mám v sobě zřejmě od dětství,dokonale vštěpované mým otcem.

A pak jsem se zapovídala a všechno bylo tak inspirativní, přichízely inforamce o tom, jak se Spyros rozhodl následovat svoje sny a stal se parfumérem, povídali jsme si o tom, jak učil na vysoké škole a že i kdyby si nikdo nekoupil ani jednu jeho lahvičku parfému, tak to má pro něj smysl a že má jasnou představu a tu naplňuje, i kdyby to mělo trvat léta, než se v parfému jeho představa zhmotní a spousta jiných pozorohudných podobností a pak jsem zahlídla piercing v jazyku a vzpomněla si na chvíli, kdy jsem piercing z jazyka vyndala a řekla si, že tuhle soutěž na podobnost dvou cizinců pokládám. Už jsem se do jednoho Holanďana zamilovala a tak jsem se hrdě jala k odchodu.
Tohle se totiž začalo magicky podobat podstatě baruti. Baruti je ve skutečnosti střelný prach, ale v přeneseném významu znamená něco, co je tak výrazné, že kdyby to mělo něčeho o špetku víc, tak to prostě bude moc a bouchne to.

Ten večer jsem poznala někoho, kdo má velmi bohatý vnitřní svět, který ovšem nepřipomíná chaos a rozhodně nejede na prvotní efekt. Tak jako jeho parfémy.

This is what my dreams smell like
I make personal and immediate perfumes
Deceptively playful
Rooted in the unconscious
Perplexing the senses
Like kaleidoscopic explosions of beauty
They can blow you away

SPYROS (AMSTERDAM 2014)
www.baruti.eu

Meet your own mirror is wonderfully disturbing.
Smell the story behind can be magical.
Love anything without knowing why might be scary.
Hey, let´s play this game „What we have in common“ again.
In next life.

JINDRA (PRAGUE 2015)

Opravdové recenze najdete na: U Dvou Verunek a u Parfumerky

foto:http://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Vermeer#/media/File:Jan_Vermeer_van_Delft_003.jpg,