O mém vztahu s Mr.Amazingem jsem se už zmiňovala a asi nemá smysl to dál rozmazávat. S ohledem na jeho kvality jsem uvěřila, že existují slušní, charakterní muži, kteří nejsou nijak „rozbití“ životními událostmi (minimálně pracují na opravě, protože jim nevyhovuje být tak trochu fucked up, i když být fucked up je mnohem víc easy než na sobě zamakat a vykopat ten hnuj ze sebe a začít znova a líp…), a proto jsem se rozhodla, že bych se v případě nálezu dalšího charakterního muže pokusila o nemožné a docela ráda se usadila. Uvěřila jsem, že tenhle druh existuje a teď prostě po něm budu pátrat. A ano, je to tak, rozhodla jsem se omezit svou svobodu a najít si stálého partnera, se kterým bych pracovala na funkčním vztahu i kdyby mě to mělo zabít. Nebo jeho. Celý příspěvek
motivace
Zhubni nebo zhebni #lymfajede Vol.1
Tak jsem se rozhodla, že splním panu doktorovi jeho tajné přání, které vyslovil před více než rokem a půl, a zhubnu. Zhubnout musím proto, aby viděl, jestli tu lymfu mám z nadváhy (lépe řečeno, jestli jí nadváha ovlivňuje velmi, nebo málo) nebo z čeho teda to mám. (Jako by se to dalo opravdu zjistit…). Tak jako tak, když zhubnu, lymfě to prospěje. O tom žádná. A proto do toho jdu. Konečně mám pocit, že jsem připravená.
Nejsem žádná dietářka, protože nemám ráda pravidla a omezení a všechno co je příliš složité a komplikované. Tak nějak odmítám naordinovaný styl života. A proto bylo potřeba vymyslet dietu pro anarchistku gurmánku. Po pravdě, nějaké diety jsem v minulosti zkoušela, ale nezhubla jsem nikdy moc extra. Jedině snad s takovou tou zeleninovo ovocnou dietou, jak se při ní jí tukožroutská polívka a rýže natural. Ve své podstatě je to klasická pročisťovací dieta, ale v devadesátkách tomu nikdo tak neříkal. V devadesátkách se na detox nehrálo. Celý příspěvek
That girl
Jsou dny, kdy prostě nejste jako super ta holka, která jde ze vztahu do vztahu, co má vždycky nějakýho frajera, možná někdy nejste jako ta holka, kterou v baru obdivujou chlapíci, která ví co na sebe, jaký makeup si má koupit a co zrovna letí. Možná někdy pochybujete o sobě a nejste ta seběvědomá holka, co se ničeho nebojí. A možná tou holkou nejste nikdy.
Jenže kým tedy jste?
Je velmi vyčerpávající být někým jiným, když paradoxně to nejlehčí a zároveň nejtěžší, co můžete udělat, je být prostě sama sebou.
Chce to kuráž se přijmout a přiznat si nejen své zápory, ale hlavně své klady.
Nicméně nakonec to ale bude to nejlepší, co se vám může stát.
Protože ve chvíli, kdy přijmete samu sebe, tak se vám najednou uleví a bude dobře.
Po těle i po duši.
Když mluvíte sama se sebou, nenadávejte si, neříkejte si hnusné věci, hezky se pochvalte, buďte na sebe milá a hodná, ale zase se nebojte otevřeně a bez přehánění přiznat, co jste kde posrala.
S pokorou a láskou to přijměte.
Sebe přijměte. Bude se vám žít líp.
Vlastní zkušenost.
PS: Platí i pro muže.
Focus
Univerzální člověk je prostě prokletí. Vím, o čem mluvím. Ne že bych byla tak úžasná jako Leonardo daVinci nebo Laďka Kozderková, ale jsem taky univerzálním člověkem. Dělala jsem kde co a skoro ve všem jsem byla dobrá. Nikdy na první příčce, protože jsem k tomu „hlavnímu“ dělala ještě patnáct dalších věcí, ale vždy jsem se dokázala i v takovém humbuku alespoň kvalifikovat.
A o kvalifikaci nám přece jde, no ni?! Celý příspěvek
Never give up! 