Bohyně v Cosmopolitanu

Cosmopolitan_logoZa tři dny to vypukne. Už nic nebude jako dřív. Mám totiž rozhovor v Cosmopolitanu!
Ale nebyla bych to já, kdyby to všechno nebylo tak trochu twisted. Se zajímavým průběhem a ještě lepším koncem. Doufejme. Ani já sama nevím, jaký konec to všechno mít bude :-) Cosmopolitan totiž vyjde ať chci nebo ne. Nedá se to už vzít zpátky. Tak se pojďme alespoň podívat, jak jsem se k tomu dostala.

Jak to všechno bylo pohádko – Kapitola první – do vydání zbývají tři dny


V den, kdy jsem publikovala příspěvek o mé sloní (sloní je jen jedno n, Jindro, jedno n!) noze, se mi ozvala fotografka Ceranna, která s námi spolupracovala na Dvou Třicítkách. Ulovila jsem si jí, když byla ještě mladá a nebyla tak známá, ale už byla úžasná a geniální. Teď je stále mladá, mnohem známější, mnohem úžasnější (jestli to vůbec jde) a mnohem mnohem úspěšnější. A shodou okolností dostala stáž v Cosmopolitanu. A zrovna tam probíhal jeden zajímavý projekt… Celý příspěvek

Pohodlnost versus…

Pohodlí se stalo jedním z faktorů, kterými se vymezujeme. Ale je pro nás pohodlí opravdu přínosné? Opravdu nám všechny vymoženosti vedoucí k pohodlnému životu pomáhají pohodlně žít? Nezaměňujeme štěstí za pohodlí?

Nejsem vhodný zaměstnanec. Alespoň ne pro klasickou firemní strukturu. Nesnáším neefektivní způsob jednání. Nechci být jen výkonnná, ale chci být hlavně efektivní. (špatně!)
U práce přemýšlím (opět špatně!) a kladu otázky. (nepoučitelná!)
Mám dobré kombinační schopnosti a silnou intuici, takže mi spousta záležitostí docvakne. (sakra!) Celý příspěvek

Nic není nemožné

Pojďme podpořit šedesátiletého debutanta

IMG_5125Když jsem byla ze dne na den schopná opustit výnosné místo a založit si firmu na výrobu úsměvů…

Když já, právník s volšovejma rukama (jak by řekl můj otec), dokážu vytvořit něco tak dokonalého jako je pětka vlevo nahoře…

Když mi díky Fergusovi nevadí chlupy na značkovém svetru a šťastně se v gumákách procházím po Stromovce, raději než v podpatcích po Národní… Celý příspěvek

Když mrtvý kůň probudí k životu desítky lidí

Co se stalo poté, co jsem zveřejnila putovní email plný mouder

Před časem jsem na našem starém blogu uveřejnila příspěvek o tom co by měla dělat žena, když zjistí, že jede na mrtvém koni. Článek se skládal hlavně z putovního emailu, který hromadně rozesílala má kamarádka. No a protože se mi rady fakt líbily, tak jsem je nasdílela. Samozřejmě jsem již v úvodu uvedla, že recykluji. O tom žádná.

Článek měl překvapivě nebývalý úspěch a čtenáři ho začali sdílet. Což bylo jistě dobře. Zřejmě to bylo téma, které všichni řešíme. Takže za mě good. Ovšem za koho to nebylo good, byla jeho původní autorka. Která se mi ozvala. Celý příspěvek