Pohodlnost versus…

Pohodlí se stalo jedním z faktorů, kterými se vymezujeme. Ale je pro nás pohodlí opravdu přínosné? Opravdu nám všechny vymoženosti vedoucí k pohodlnému životu pomáhají pohodlně žít? Nezaměňujeme štěstí za pohodlí?

Nejsem vhodný zaměstnanec. Alespoň ne pro klasickou firemní strukturu. Nesnáším neefektivní způsob jednání. Nechci být jen výkonnná, ale chci být hlavně efektivní. (špatně!)
U práce přemýšlím (opět špatně!) a kladu otázky. (nepoučitelná!)
Mám dobré kombinační schopnosti a silnou intuici, takže mi spousta záležitostí docvakne. (sakra!)
A nechápu, proč bych někde měla sedět, když nemám co na práci a venku zatím svítí sluníčko nebo zrovna probíhají farmářské trhy. Až půjdu z práce, stánky budou složené a slunce bude zapadat. Chci žít teď a ne od 18h – 22h v týdnu a dva dny o víkendu. (ta holka je nebezpečná!)

ID-100186990

Jenže co dělat, když musíme pracovat, abychom si vydělali na obživu a abychom pak ve velmi malém volném čase mohli dělat to, co chceme… a v čem jsme třeba i dobří, ale co nás bohužel neuživí.

A fakt nás to neuživí? Jsme si tím jistí? Nebo nám to říkají všichni okolo? Co vlastně potřebujeme k životu?

ID-100236889Spoustu věcí si kupujeme jen proto, aby nám zaplnily to prázdno, které cítíme. Jídlo, elektroniku, oblečení, auta, nemovitosti… Chvíli je nám dobře a pak máme další splín a jdeme „doplňovat“.
Taky někdy nesmyslně „investujeme“ do něčeho, co nám ve skutečnosti neprodukuje další finance. Ale dobře to vypadá a dává to smysl otročině, kterou vykonáváme od pondělí do pátku. Vážně potřebujeme hypotéku a vlastnit cihlový byt? No, ve skutečnosti asi nepotřebujeme.

Ve skutečnosti toho naopak potřebujeme desetkrát míň než si myslíme a to, co bychom fakt měli mít, to nemáme. (Protože si kupujeme věci, o kterých si myslíme, že je máme mít). O čem to tak složitě píšu? Co bychom měli mít a vlastně nemáme?
ID-100137435
Finanční rezervu, dámy a pánové.

Ano, ono totiž s finanční rezervou se rozhodujete a chováte úplně jinak než bez ní. Možná máte na sobě rok staré triko, ze kterého třpytky už opadaly, ale jste mnohem zářivější a svobodnější než ta vedle vás v nejnovějším kabátku z Promodu a s dopisem z banky pečlivě uloženým v kabelce Michael Kors.

U nás doma se říkalo: „Na co nestačím, tam se netlačím.“ Nejoblíbenější heslo mojí matky. Což je velmi dobré pravidlo, trochu přizdisráčské, ale jako základ postačí.
Já osobně jsem ho upgradovala pravidlem mého veleúspěšného strýce, který obchoduje v Číně a který tvrdí, že : „Dluhy ti můžou vydělávat,“ a propojila s pravidlem starým tisíc let: „Musíš něco dát, abys mohl něco získat.“
Ale to je pořád jen základ, od kterého je třeba se odpíchnout dál. Ve své sociální gramotnosti a cestě za svobodou se k mým základním pravidlům tak nějak neplánovaně připojili minimilisti, ke kterým jsem se stále pořádně nepřiblížila (furt mám šíleně krámů) a taky hlášky typu „Byznys je byznys,“ a „Jistoty neexistují!“, které jsem nasbírala na kaučingu.

A najednou jsem se ocitla na HR velké korporace, kde jsem podepisovala dohodu o ukončení pracovního poměru. To nejdůležitější pravidlo mě totiž provázelo dnem i nocí.
„Zázraky se dějí mimo komfortní zónu“ a „Jsou jen dvě věci, které mi můj zaměstnavatel nikdy nevrátí. Zdraví a vidět vyrůstat mé děti.“ (Děti nemám a zdraví jsem pomalu ztrácela.)

A tak jsem se rozhodla vzdát pohodlných kancelářských židlí, pohodlných zaměstnaneckých výhod, pohodlných kávovarů a chilling zón, pohodlných byznys callů v pohodlných zasedacích místnostech s pohodlnými aplikacemi, co mi zjednodušovaly život a vyrazila jsem do nejistoty.
ID-100101365

Se spoustou předmětů a téměř bez finanční rezervy. Ano, podcenila jsem celou akci, jako vždy, ale o to víc makám, aby konečně dluhy začaly pracovat pro mě a já viděla, že jsem dobře investovala. Do něčeho, co má budoucnost a co se mi stonásobně vrátí. Investovala jsem do sebe.

Prodala jsem Michaela Korse, což je ta nejhloupější věc, kterou si můžete koupit (vysvětlím v jiném článku), zbavila se sedačky za třicet tisíc, začala pronajímat všechny volné pokoje mého sto dvaceti metrového bytu a i s těmi děsivými dluhy začala být tak nějak svobodná.
ID-100248576

Nutí mě totiž, stejně jako můj pes Fergus, ráno vstát a začít něco dělat pro sebe, pro svou firmu, pro svou vlastní budoucnost, kterou si můžu hezky nasměrovat ke hvězdám, nebo pořádně pohnojit. Ale pohnojím si jí kdyžtak sama. A nadávat můžu jen sama sobě a nemusím vinu házet na někoho jiného – otravnou kolegyni, zákeřného zástupce nebo hloupého šéfa, společnost, dětství, sousedku, otce, matku, kamarádku. Jakmile totiž vyjdete z komfortní zóny, zbavíte se i pohodlných výmluv a omluv a toho pohodlného obviňování druhých a nalhávání si, že jste oběť a že za nic nemůžete. Na to totiž tam venku není čas. A na chyby není prostor. Čas jsou peníze a za chyby se platí a tak velkou finanční rezervu přece jen nemáte.

Miloš Forman jednou řekl, že život v socialismu je jako život v zoo. Máte přísun jídla v miskách, přiděleného partnera a nežije se vám špatně, ale někdo jiný vám dává pravidla a jste za mřížema. Nemáte svobodu. Ale máte pohodlí. Naopak život v kapitalismu je jako život v džungli, kde se o sebe musíte postarat sami a pořádně zabojovat, abyste přežili. Jídlo si ulovit a partnera vlastně taky. Ale odměnou je vám ta volnost a svoboda a všechno co v zoo nemáte. Já si myslím, že to samé se děje mimo komfortní zónu. 

ID-100272283Pokud z ní chcete vyskočit, začněte šetřit. Nekupujte si přiblbý svetříky a tričánka, kterých máte plnou skříň, neutrácejte za vytuněné mobily a jiné kraviny jako jsou xboxy a začněte osekávat výdaje. S finanční rezervou se vám bude z toho zaprděnýho teplíčka odcházet mnohem líp. Ale i kdyby ne, tak ono se moc toho zase nestane. Přežijete to, jen to bude větší fičák a makačka. Já jsem toho důkazem!

Comfort zone (kopie)

Foto zdroj:Image courtesy of Serge Bertasius Photography at Freedigitalphotos.net, 

Advertisements

6 thoughts on “Pohodlnost versus…

  1. Celé moje zaměstnání je výstřelkem z komfortní zóny, a to jsem, prosím, zaměstnanec, ale konečně v práci, která mě naplňuje a díky níž si, konečně, vytvořím snad i tu finanční rezervu. A taky to začalo podpisem dohody o ukončení pracovního poměru v předchozím zaměstnání a skokem do nejistoty. :-) Přála bych to každému, tedy to, aby to vyšlo podle jeho představ anebo je to ještě předčilo. Tož se drž a ať se daří!

    Liked by 1 osoba

  2. Finanční rezerva je základ! Lidi to podceňujou. Naopak utratěj poslední korunu za nesmyslný trendy a zoufale doufaj, že je to nějak naplní. Pro někoho to možná funguje. Od tý doby, co nenakupuju jako pomatená náctiletá Američanka (ano, taky mě to kdysi chytlo), je mi mnohem líp.

    Liked by 1 osoba

Musím reagovat!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s