Jít na depilaci vystíhovaná, není dobrý předpoklad. Jít na depilaci k padesátileté eléfce, je sebevražda. Pokud je eléfka vaše matka, je to sebevražda na druhou.
A tak jsem si to lajzla.
(Upozornění: článek obsahuje sprostá slova, omlouvám se, ale jinak to nešlo…)
Celý příspěvek
Univerzální člověk je prostě prokletí. Vím, o čem mluvím. Ne že bych byla tak úžasná jako Leonardo daVinci nebo Laďka Kozderková, ale jsem taky univerzálním člověkem. Dělala jsem kde co a skoro ve všem jsem byla dobrá. Nikdy na první příčce, protože jsem k tomu „hlavnímu“ dělala ještě patnáct dalších věcí, ale vždy jsem se dokázala i v takovém humbuku alespoň kvalifikovat.
A o kvalifikaci nám přece jde, no ni?! Celý příspěvek
Můj vztah s Mr.Amazingem začíná být tak trochu mystický. Všichni vědí, že není kouře bez ohně, ale v našem vztahu to zřejmě tak je. Je to velká záhada. Pořád jsme udržovali oheň, aby nevyhasl, většinou na střídačku, protože jsme tak vytížení, že se vlastně v tom našem vztahu spíš míjíme než potkáváme, až se najednou stalo to, co se prostě stát muselo. Oheň vyhasl. Ne kvůli nevěře, nebo že by v něm nebyla láska, ale protože jsme u něj nebyli tak často, aby se mohl udržovat. A tak nám zůstal jen ten kouř po ohni a my teď předstíráme, že to tak není a že je absolutně normální, se tři týdny nevidět a pak si dát jen kafe, protože na víc není čas, držet se za ruku a říkat si, jak si chybíme, abychom během loučení zapli zpátky zvonění a cestou k autu vybírali zmeškaná volání a kilometr došlých emailů. Celý příspěvek
Tento článek je psán na objednávku. Pro Romanu Frangipani. Tak nějak večer jsme na facebooku konverzovaly na téma hřebíčkové zubní pasty, až jsme se dostaly k čištění chrupu kokosovým olejem. Na tenhle fígl se už chystám dlouho, ale jsem dost citlivá, co se dávivého reflexu týče. Divné vůně a konzistence mě dokáží pěkně zvednout ze židle. Pamatuju si, jak jsem na jedné super duper oslavě v Belgii začala večeři okurkovou polévkou vazké konzistence, po které následovaly ústřice a dále se podávalo kaštanové cosi a já si jen říkala, tak dámy a pánové, zaděláváme si tu na mezinárodní trapas. Zachránila mě ošatka s bagetama, které jsem bezostyšně snědla sama a všechny, ale raději budu za neotesánka než za poblijóna, že. Celý příspěvek
Never give up! 