Jo, je to trochu ode zdi ke zdi. Jsem chaotik a bordelář, co má spoustu věcí a to ne z důvodu, že by věci miloval, ale protože si jich až tak moc neváží, tak se o ně moc nestará a dost často zapomene, že je vůbec má. A tak si koupí další předmět, který je podobný tomu, který někam založil, nebo hned po zakoupení uklidil do šuplíku (protože to je nové místo pro onen předmět) a pak už nikdy nepoužil.
Moje matka je taky chaotička, neorganizovanost sama a nemá to moc vyhraněné s úklidem. Nemyslím tím špínu, ale takovou tu každodenní zaklízecí praktičnost, které by se člověk měl naučit v dětství a v dospělosti to jen dopilovávat. Diář má teprve několik let a kreditní kartu nebo klíče si začala ukládat na jedno místo v kabelce, protože jsem jí to prostě naučila. Ve své podstatě za to moc nemůže, protože její matka na úklid programově prdí od vždycky a je jí celkem všechno jedno. Babička je velmi svá, elegantně řečeno.
Mně vychovávala matka mého otce, Babi T., která se mi snažila vštípit spoustu pravidel kterak uklízet a jak, ale po pravdě řečeno, všechno dělala děsně složitě. Takže jí to dlouho trvalo a výsledek nakonec neodpovídal vynaloženému úsilí. Uklizeno bylo, ale to bylo asi tak všechno.
Takže ode mně nemůžete očekávat zázraky. Já osobně nemám ráda špínu a neuklizeno, ale předměty mám všude, nikde nemají svoje místo a prostě udržet něco v pravidelnosti je pro mě peklo všech pekel. A při tom se tááák snažím. No fakt!
Mám šíleně kosmetiky, oblečení, kancelářských potřeb (těch především), výstřižků, bižu i opravdvých šperků, paruk na maškarní, potřeb pro sport praktikovaný doma i venku, úklidových prostředků, cédéček i dévédéček. A knih. Vyrostla jsem v dostatku a hojnosti, tak mě ani finance nenutily k umírněnosti v nakupování. Naopak má matka mě naučila nakupovat při slevách a ve zvýhodněných akcích, které ovšem doma nutně vedou ke zvýšeným zásobám a nárokům na prostor, skladování a hlavně jeho organizaci. No, té už mě ovšem nenaučila.
Celkem dost jsem cestovala a bydlela v zahraničí, někdy sama, někdy v rodinách a měla jsem šanci vidět, jak se žije jinde. Taky se nebojím zeptat a okouknout někomu koupelnu nebo kuchyň, abych věděla, jak se vypořádávají s nešvary, co mě trápí, protože já se fakt na sobě snažím pořád pracovat. Abych věděla, jak se co správně dělá. Protože věřím, že to musí jít líp, než to dělám. Marta Stewart je můj guru, stejně jako nápady DIY a taky life hacks, které můžete najít všude na internetu.
Pravidelně se zbavuju kosmetiky, oblečení a různých předmětů ve prospěch někoho jiného. Málo kdy něco prodávám. Prostě to daruju, protože tyhle rozprodávací akce dlouho trvají, chtějí organizaci a hlavně to není tak fajn, jako když někomu dáte řasenku H.Rubinstein nebo YSL. Já si je vždycky koupím na letišti a než dojedeme do destinace, tak mi opuchnou nebo ztěžknou oči. Případně se zalepí.
Razím heslo #pošlitodál. A tak to posílám. A ony se ke mně ty věci v jiných tvarech a skupenstvích samy vracejí. Přes výše zmíněné jsem si tenhle rok dala závazek, že budu likvidovat všechno, co nepoužívám (nevztahuje se na masky a převleky) a dávat to programově dál a poprvé v životě snad i rozprodávat, abych si z uspořených peněz mohla koupit něco, co pro mě bude mít symbol malého minimalisty. A připomínat mi, že není třeba mít všechno třikrát nebo případně čtyřikrát.
Jak už jsem psala, moc si věcí nevážím. Nejsem otrokem předmětů, ale jejich množství v mém bytě mě zpomaluje v tom, kam se chci dostat. K simple life. Takže tenhle rok (rok kozy) se jich začnu zbavovat ve velkém. Halelujah.
Proto budu pravidelně zde a taky na facebooku uveřejňovat vše, čeho se chci zbavit. Za poštovný, za kafe ve Starbacksu nebo za malý obnos, který hodím na spořící účet. Zajímá mě, kolik toho asi vyházím, vytřídím a kolik naopak vyberu. A jestli se dostanu ke svému vysněnému cíli. Mít uklizeno, zaklizeno, větší prostor a hlavně přehled o tom, kde co mám. Držte mi palce.
Začínám s vyklízením v pátek, v první den roku kozy. Protože při cválajícím koni to opravdu, ale opravdu nešlo.
Never give up! 
jééééé… ty jsi snad první, koho znám, kdo to má podobně jako já :D Jsem taky totální chaotik, navíc jsem sysel a třeba knihy hromadím rychleji, než je stačím číst… a vůbec, já se přidám do klubu, to je geniální myšlenka… díky za nakopnutí. akorát teda v jednom člověku to ještě docela jde, ale v pěti to už je docela masakr…
To se mi líbíTo se mi líbí
Tak pojď sjednotit naší snahu pod #pošlitodál
Já jsem momentálně u vyklízení skříní, šatny, všechno najednou, jinak to prostě neumím, ale věřím, že to nakonec bude ok.
Co myslíš, Sedmikrásko :-)))
To se mi líbíTo se mi líbí
klidne, i kdyz ja tagy nepouzivam… a vzdycky jsem to taky resila naletovou akci stylu pul veci vyhazet nebo se rovnou prestehovat… jen to ted nejak se tremi detmi uz nedavam, musim at chci nebo ne to vsechno resit po castech, co mi deti dovoli… je to boj :D
To se mi líbíTo se mi líbí
Já nemám děti a řeším to po částech taky, akorát ty části vždycky vykrámuju najednou a pak vysílená polovinu vracim někam na hromadu, že se k tomu určitě vrátím – nevrátím – za cca dva měsíce. :-)
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
To je asi nějaká roční fáze, taky jsem začala před 14 dny odkramovávat. Ale už mě to nebaví, mám to tak napůl, uklizeno jako Chytrá Horákyně, půl šatny jak když střelí, půl šatny skládka. Snad to letos dokončím.
Btw. na fotce v modrém triku máš moc pěknou prcku, daleko lepší, než Kim, takovou klenutou, ale přiměřeně. Goodess!
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Bože na které fotce? Jinak já jsem ve fázi bordel všude, nebere to konce, nepřestalo mě to bavit, ale čas i energie se nasměrovaly jinam. Zbohem minimalisto, zůstáváme v megabordelu…
To se mi líbíTo se mi líbí
Fotka ruce hore.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
JJ, už jsem jí našla. Mám prdel jak černošky, teď už tolik ne, ale když jsem byla mladší a hubenější, tak to stálo za to. Měla jsem s tím strašný problém v dospívání, neustále mě někdo osahával…bylo to těžké dospívání v dopravních prostředcích hlavního města Prahy… :-))))
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Jé, tos mi připomněla jeden úplně blbý starý zlínský (gotwaldovský) vtip, jako pardon, je úplně debilní, ale musím:
Holka jede trolejbusem z práce a cítí, jak jí furt chlápek za ní strká něčím tvrdým do zadku. Otočí se a oboří se na něj: „Pane! Co děláte!?“
Chlap: „Soustružníka v ZPS!“
Holka: „A čím to do mne furt strkáte?“
Chlap: „Kapsou. My jsme dnes měli výplatu a došly papírové, tak nám ji dali v drobných.“
Holka: „Že děláte soustružníka v ZPS, tomu věřím. Že jste dnes měli výplatu, dobře, tomu taky. Ale že vám cestou přidávají, tak tomu nevěřím…“
(Jinak já mám to samý prokletí – ale s kozama. Prdel nevlastním. Moje prdel není žádná, neexistuje, je záporná, mám nohy – a pak pneumatika a záda. NIC! Nula.)
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Hahahha! Ten je ale dobrej!!
Já mám ještě k tomu vanu a pak prsa – víš jak vypadá Věstonická Venuše? Tak přesně tak :-))) Jsem objekt pro dolňáky i horńáky. Prostě unverzální za všech okolností :-)))
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Nechci tě nějak rozrušovat, ale myslím, že celý národ ví, jaké máš rozložení… ;) :)
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Sakra, já na to furt zapomínám. :-)
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
BTW: ta slibovaná Sapa – co příští neděli? Předběžně…
To se mi líbíTo se mi líbí
Příští neděle zní skvěle. Akorát přijedu z Kolína nad Rýnem. Beru!
To se mi líbíTo se mi líbí
Taky jsem se do toho pustila z gruntu. Totiž, povedlo se mi dát dolů pár přebytečných kil a tak jsem se rozhodla, pořádně probrat šatník a zatočit s tím, co tam leží zbytečně. Takže jsem to nekompromisně vzala, udělala hromadu a pozvala kamarádku, která momentálně šatník potřebovala doplnit a heleďmese, nakonec si snad kromě dvou kousků vzala vše. Heuréka – neskončí to v takovém tom zeleno-červeném kontejneru na oblečení, ale někdo to ještě užije, což je moc fajn pocit. Ale pobavilo mě, když se mě ptala: „A proč dáváš pryč tyhle fajn trika, ani jsem je na tobě neviděla“… tak jsem potupně vytáhla komínek „novějších“ triček v téměř stejných barvách a střizích, aby pochopila…. prostě se toho už musím zbavit. No jo, ale to jsou asi tak tři týdny a za ty tři týdny jsem minimálně 3x navštívila Tesco – F&F a já tam prostě ty dvě tílka á 38,- ve skvělé délce nemohla nechat… další týden další tři á 71,- (z původních 239,- ) v elegantní verzi….. a včera…. džíny…. velikost 38, slim…. no, jsem v tom momentálně jak by řekla Markét „Tamal“ (jídlo zabalené v kukuřičném listu) ale prostě za těch 159,- z původních 599,- do nich zhubnu a basta. Howg! Ale už teď vím, že to je asi nějaká nemoc a prostě se do těch regálů se slevama nesmím pouštět!!!!
To se mi líbíTo se mi líbí