Někdy prostě musíte vyjádřit svůj obdiv, nebo raději ne?

Nejsem velký fanda fanouškování, samozřejmě je dobré mít vzory a inspiraci, ale všechno má své meze, že? Nicméně, když mi na fb přistálo pozvání na autogramiádu Helen Fielding, autorky Bridget Jones, tak jsem prostě nemohla odolat. V únoru cestou ze Skotska jsem si koupila její novou knihu Mad about the boy a samozřejmě jsem jí hned po příjezdu hodila na hromadu knih, které chci přečíst. Nebyl čas, ani chuť.

Možná teď je ten správný okamžik. Navíc jsem musela pracovně na úřad hned vedle knihkupectví, kde se autogramiáda pořádala. Tak proč ne, že?

Sbalila jsem zaprášenou knihu (kde se ten prach pořád bere?), Ferguse, dokumenty a vyrazila vstříc novým dobrodružstvím.

A tak jsem se setkala s legendární Helen Fielding.  Byla moc příjemná, knihu mi podepsala a ve dvou milisekundách jsme si popovídaly o rozdílech v překladech. Na závěr mi pochválila účes. Takovým tím klasickým anglicky nadřazeným stylem: „I like her hair, it’s a nice cut. Don’t you think?“ řekla své manažerce, jako bych tam nebyla a já poskočila radostí a samozřejmě vyhrkla: „Really? Thank you!“ Což bylo úplně  mimo…se mnou se přece nebavila…
Pro mě to ovšem byl ten nejdůležitější vzkaz. Následující den mělo na mém haircutu totiž maxmálně záležet. Hairdress měl být ten jediný dress, který budu mít na sobě, takže to fakt muselo klapnout. A tahle poznámka mě povzbudila.

Děkuju Helen za tvůj gentle sarcasm a taky za to, že dokážeš jednou větou dodat odvahu!
Tu knihu si přečtu. Snad.