Chlap podle formuláře

Co dělat, když splňuje všechno a stejně něco chybí nebo nedejbože nesplňuje nic, ale zároveň je všechno tak, jak má…


Nedávno jsme se s kamarádkou podivovaly nad tím, kam jsme to ve výběru mužů obě dotáhly. Ona je šťastná s nevyhovujícím o téměř dvacet let mladším chlapcem a já se tetelím blahem se stejně nevyhovujícím o dvacet let starším mužem. Ani jeden z nich nesplňuje naše požadavky na ideálního formulářového partnera, ale oběma je nám s těma našima nevyhovujícíma taaak dobře.
Možná proto, že s nima nepočítáme do budoucna. (Snad to nečtou).
Možná proto, že nic neplánujeme a neděláme taková ty oficiální gesta a nevyžadujeme jejich účast na každé hovadině, kterou automaticky pokládáme za důležitou.

Kupodivu čím míň jsme ve vztahu účastné, tím víc se oni snaží zapojit a tak nějak se zalíbit a dostat se nám pod kůži. Což se jim děje mnohem lépe, než vědí. (Teď ale fakt doufám, že to nečtou).
I tak jsme z toho všeho překvapené, protože je nám s těma našima nepadnoucíma tak dobře, že bychom s nima i zůstaly, ale když oni neodpovídají našemu formuláři na dokonalého manžela a otce našich dětí, že jo…sakra! Čím to asi je? Co nám tím Vesmír sděluje?
Když jsem během rozvodu mých rodičů chodila na terapii, pan terapeut mi řekl, že bych si v rámci ztracené důvěry v muže a obecný bordel, který v mém osobním i milostném životě panoval, měla stanovit priority, kterými by můj ideální protějšek měl oplývat a pokud potkám někoho zajímavého, měla bych ho pěkně projet tím formulářem hodnot a požadavků. A když dosáhne alespoň 70%-75% shody, mám mu dát šanci. A prý pak nemusím hned spát se všema (tuhle poznámku jsem do teď nepochopila…).
Oba nepadnoucí jsme s kamarádkou potkaly v situacích, kdy se prioritně neseznamujete, kdy neřešíte formuláře, ale právě spolu “něco” řešíte. Kdy jen jste, soustředíte se na dané téma a komunikujete. A tak nějak se jeden druhému možná začínáte líbit, protože se poznáváte, ale moc si tohoto aspektu nevšímáte. Ani jedna jsme své formuláře v danou chvíli nepoužily, protože než jsme si všimly, že tu vlastně je potenciál pro vztah, tak už jsme v tom vztahu byly. Nenásilně a neznatelně. Pěkně si nás chlapci ogrilovali, jen co je pravda. Nicméně i bez vstupní kontroly jsme ale teď mnohem šťastnější než se svými sedmdesáti procentními protějšky.

Čím to teda vlastně je?
No, tak na to jsme fakt nepřišly. :-) 

Možná je ale na čase tyhle formuláře hodit za hlavu a řídit se intuicí. Protože i když se svými současnými partnery asi nezestárneme (no já určitě ne:-), tak prožijeme něco, co jsme zatím nezažily a co jsme si moc přály zažít. Ona potřebovala péči, a tak ji překvapivě dostala od kolouška a já získala zábavu a volnost od (ano, rýmuje se na to jedno slovo, ale chraň vás ruka páně na to jen pomyslet) vyzrálého a světa znalého muže.

Obě jsme si nad vínem řekly, že na ty formuláře kašleme, protože nás zatím dovedly jen do slepé uličky dostačujících tří čtvrtin a jsme to přece my, kdo to celé stanovuje, tak to taky můžeme i změnit. A na to jsme se ještě několikrát napily.
Vesmír má smysl pro humor a někdy nám smysl jeho konání dojde až s odstupem času. Takže tenhle příspěvek je evidentně jen takovým otvírákem pro další historky a pravda se nám hezky po několika měsících vyjeví. Takže to be continued, děcka.

Mimochodem, jak to máte vy? Musí muž splňovat přesná kritéria nebo tomu necháváte volný průběh a spíte se všemi? – ale fuj, Jindro!

Advertisements

11 thoughts on “Chlap podle formuláře

  1. Sepsaný seznam jsem nikdy neměla, ale představu v hlavě zhruba ano. A přítel jí moc neodpovídá. Možná to, že jsme se dali dohromady, díky tomu, že jsem si od toho nic neslibovala, nic neočekávala. Setkali jsme se loni v Bruselu, já z české pobočky, on z francouzské. Neviděla jsem v tom žádnou budoucnost, několikadenní workshop a pak adieu. Jen jsem si užívala jeho přítomnost, vzájemnou přitažilovst a blízkost. „Přijedu za Tebou do Čech, v zimě spolu pojedeme na jasné.“ „Jo, jasně“, odkývala jsem mu bez rozmyslu, přestože nikdy, zásadně nikdy na lyže nelezu. V duchu přemýtala, co nutí muže slibovat věci, které nikdy nehodlají splnit. A on je splnil, úplně všechny. Jsme spolu víc než rok a brzy se stěhuji do Francie.

    To se mi líbí

    • Tak to je prostě úžasný!
      Asi když člověk nic neřeší a nechá všemu volný průběh, tak je to produktivnější pro vztah, pro něj, i pro partnera. Prostě to nechat plynout :-)
      Gratuluju Petro! Ať to takhle plyne dál a dál. Hlavně nic neřešit! Jin

      To se mi líbí

    • Že jo! Pořád jsem to nepochopila, ale říkám si, jestli on neměl na mysli ten postup – poznat, vyspat… Ale já si holt někdy dám raději dezert, než celé menu.
      Ale teď se snažím začínat polívkou a pak hlavním chodem a je fakt, že někdy jsem už u polívky tak znusená, že dezert dobrovolně odmítnu.
      Takže změna by tu byla :-)

      To se mi líbí

      • Jo, rozumím, že se to tak „má“, taky jsem vyrostla na desateru s nesu si celý život hluboko v mozku stigma „až po svatbě, nebo aspoň až na třetím rande“. A chápu, že tenhle zvenčí vtisknutý základ může v někom vyvolávat konflikt emocí a myšlenek.
        Na druhou stranu jsem poznala několik výjimečně talentovaných mužů, kteří byli takoví idioti, že kdybych v nich hledala nejprve niterno&shodu, tak bych to nikdy neodhalila. Škoda přece nechat takový materiál ležet ladem. U nich to platí, bohužel, jako u ženskejch: v málokom se snoubí všechno, většina blondýn je prostě blbejch (nerovná se nízké IQ).
        Ale já už, SAMOZŘEJMĚ, tyto sporty neprovozuju, co jsem vdaná.

        To se mi líbí

      • Čtě to manžel, že? :-)
        hihihi
        No já myslím, že proto měla být shoa jen 70%…protože to je to maximum, kam se můžeme dostat :)
        hihihi
        Taky si myslím, že jsme každý na jiné použití. Tak proč s někým rozebírat Prousta, když mu jdou jiné věci. A mnohem lépe, že? :-)))

        To se mi líbí

  2. Já už po těch devíti a půl letech ve stálém partnerském vztahu (a čtyřech letech manželství) si nějak nedokážu vzpomenout, jestli „mí“ muži museli splňovat nějaká kritéria a pokud ano, tak jaká :-D. Vím, že jsem nebyla ochotná dát šanci někomu, kdo je menší než já (měřím 180 cm) a někomu, kdo nemá alespoň maturitu, vysoká škola výhodou :-D (taková povrchní kritéria… :-) ). Nakonec jsem se dala dohromady s člověkem, který mi prakticky vyhovuje (stejně starý, pochází z podobných ideálních rodinných poměrů, jedináček,dokonce je i vyšší a má i tu VŠ), navíc se obecně skvěle doplňujeme – já humanitní až na půdu, on technik a matematik. Ale to tak prostě vyšlo, navíc mi bylo v té době 24, takže jsem si užívala vysokoškolský život a vztahům nechávala spíš volný průběh. Nic neřešila. Taky se mohlo stát, že bych se zamilovala do někoho pro mě nevhodného, ale to se nestalo, tak si nestěžuju a nic podobného neřeším :-D.

    To se mi líbí

Musím reagovat!

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s