aneb francouzský buldoček v akci i v nouzi

Nejsem klasický úkaz. Jsem nestandardní. Jsem žena, slečna (v tom pravém slova smyslu:-), dcera, trochu jiná, trochu divná, trochu temperamentní, komunikativní, ne moc pěkná, ani moc ošklivá a neustále nikam nezapadající. S hromadou přátel a neuvěřitelných nápadů a ještě méně uvěřitelných příběhů.

Víc jak třicet let jsem se pořád snažila někam zapadnout. A ke své osobní jinakosti si vybírala další jinakosti, protože jsem věřila, že když jinakost potká jinakost, tak to klapne. Jinými slovy, pořád něco extra. A pořád to nebylo ono.
A pak jsem si řekla, že je možná čas, abych alespoň já sama svou odlišnost přijala, pochopila a hlavně si připustila že skupina pro mě nikde není a že když se s tím jaká jsem, popasuju já, tak to zvládnou třeba i moji bližní. A proto jsem začala u sebe a přestala se snažit vmestit do krabiček, kam nepatřím. Celý příspěvek →

Předevčírem byl jeden z nejkrásnějších podzimních dnů.

Slunce vyšlo před sedmou a já si tak řekla, že jsem fakt vděčná, že Ferguse mám. Díky němu vidím věci, které jsem neviděla (a tím nemám na mysli to, jak mi občas nablinká do postele..).
Mám na mysli slunce, přírodu, radostné běhání malého buldočka, pohyb a takové ty momenty, kdy se nic neděje, ale na obloze jsou super mraky a vám je dobře.
A jak tak jsem si dumala, prohlížela úsvity slunce po celém světě – ano, facebook je mocný nástroj a ten den byl úsvit po celém světě opravdu magický, tak mi došlo, že je to vlastně přesně rok od chvíle, co jsem se rozhodla změnit život od základu.
Celý příspěvek →