Ráda bych doporučila jeden kurz, na kterém jsem byla. Kurz malování na hedvábí. Je prostě super, tak na něj jděte!
Nebo vám moje doporučení nestačí?

No tak jo, tady je trochu víc podrobností.
Koná se v Praze a vede ho lektorka Marcela Poláková. V celkem malém kruhu asi osmi lidí. V Dejvicích nedaleko Kauflandu. V moc pěkné funkcionalistické vile. (Proboha snad je to funkcionalismus, ale nebudu to googlovat. Vila je prostě pěkná a hranatá).
Na tenhle kurz mě pozvala má kamarádka Kněžna, která prostě jen chtěla být se mnou. (Ách, jsem dojatá!)

Od chvíle, co jsme přestěhovali laboratoř z Kladna do Prahy jsem pořád pracovala a pracovala a na nic jinýho neměla čas. A tak se Kněžna rozhodla, že to bude pěkný dárek, když se tam před Vánocema sejdeme a užijeme si to spolu.
Přijela jsem samozřejmě pozdě, ale z velmi ospravedlnitelných důvodů. Po cvičáku jsem se měla vidět s Mr. Amazing, který měl v Praze schůzku, a protože jsem ho neviděla víc jak dva týdny (najednou všichni chtěli nový úsměv pod stromeček, což je super, jen se zubte!), hrozně mi chyběl a moc jsem ho potřebovala vidět, slyšet, cítit, prostě zažít. S ním se vždycky uvolním a nejsem ve stresu.
Setkání v našem podání ovšem vypadalo asi tak, že jsem čekala u Technického Muzea, on se přiřítil ve svém bouráku, já naskočila i se psem (Hey, Fergus! How R U, my friend? Yeah!) a pak se snažila na něj nevrhnout (na Mr.A., ne na Ferguse)…celou tu dlooooouhou cestu (cca 7minut) do Dejvic, kde mě zase vysadil, protože mi začínal kurz a jemu nějaké školení na severu. I tak jsem ho stihla slyšet, vidět a políbit. A to všechno v těch 7 minutách. A pak už jsem v psím outfitu makala na ten inkriminovaný kurz malby na hedvábí. S výčitkama, že na mě dalších sedm lidí čeká. Samozřejmě jsem dokonale multifunkční, takže jsem v běhu psala z téměř vybitého mobilu sms o tom, ať začnou beze mně a jak mě to mrzí.
Nezačali. Ona tam totiž Kněžna kromě organizátorů byla jako jediná. Ne že by o kurz nebyl zájem, ale pořadatelé v tom předvánočním shonu zapomněli poslat pozvánky. (Kněžna se dostane všude, takže na pozvánky nehraje- pozn.redakce, no a já to brala jako znamení Vesmíru, že to tak má být).
A tak jsme si to opravdu užily. Já vypla umírající telefon i kulminující se stres. Sundala si zimní bundu a nechala se unášet na těch úžasných sedmi minutách, které jsem s Mr.A. měla.
Je absolutně děsivé, když vám stojí za to čekat čtrnáct dní na polibek a ještě děsivější je, když je vám během první společné vteřiny jasné, že se to čekání vyplatilo.
(Sakra, sakra sakra!!!) Malujete pak zvláštní kreace, celé to tak nějak jinak prožíváte a nemyslíte na nic, než na ty barvy na plátně. Nevím, jestli se mi to povedlo, ale podle Marcely je to pěkné, tak se toho budu držet.
Doporučuji po malování vyrazit do nedalekého Kauflandu nakupovat ingredience na cukroví podle Nigelly, protože to je to nejlepší, co můžete udělat. Rozměr obrazu pasuje do depozitních skřínek na informacích, takže se nemusíte bát, že byste ho během předvánoční bitky o strouhaný kokos a máslo v akci nějak znehodnotili.
Ale zpátky ke kurzu: malování na hedvábí mě prostě nadchlo a hrozně nabilo pozitivní energií a kdykoliv svou prvotinu vidím, vzpomenu si na Mr.A. a taky na Kněžnu a zaplaví mě obrovská vděčnost za to, že tyhle dva lidi ve svém životě mám. Jsou to určité formy lásky, nebo prostě tepla, které mě poleje, když si na ně vzpomenu. (Na každého zvlášť! Kdyby dohromady, tak to bude taky hřát, ale rozhodně z jiných důvodů a k lásce to bude mít daleko, dámy a pánové! It’s a big No, No, No!)
Je to všechno o kreativitě a odvaze tu barvu na to plátno mrsknout a srovnat se s tím, že se rozpíjí nebo má jinou barvu, než jste si představovali. Ale v tom je to právě super. Pustit to! A Marcela je fajn.
Kurz vřele doporučuju a věřím, že se vám bude líbit, i když se nebudete těsně před ním líbat nebo pak po Kauflandu lítat (co mi jebe, že rýmuju?! To asi „to teplo“ nebo přepracovanost.)

Prostě jděte do toho, já vám to na začátku psala!
Nový termín kurzu zde.