Dlouho jsem nepsala, protože jsem prostě neměla čas na zpracování všeho toho, co se dělo. Jako ono se vlastně nic zásadního nedělo, ale bylo toho ne-moc-zásadního tolik, že jsem nevěděla co dřív udělat a co dřív napsat. Zmiňovat se o nepodstatných věcech asi nemá smysl, takže bych to spíš viděla na nějaké pěkné poučky, které vychází z reálných situací:
1, Když jdete na audienci k panu ministrovi, může se stát všechno. Zvlášť když po audienci následuje tiskovka s živým vstupem a vy jste uvězněná na schodišti a ze tří stran probíhá vysílání. Za žádnou cenu se nechoďte dívat, jestli už pan ministr domluvil, nebo třeba váš big boss na druhé straně nebo ten další člověk, o němž nevíte lautr nic. Prostě stůjte za sloupem a nedutejte, protože nechcete, abyste byli v živém vysílání jakožto „fail vykukující za sloupem“, že?
Nemám televizi, a nikdo mi nic nehlásil, takže si myslím, že to moje rekogniskování situace vystřihli nebo to prostě nebyl takový průšvih.  Zapomněla na zákony fyziky – když je vidím já, vidí i oni mě. Takže poučka číslo jedna: Vždycky, ale vždycky, se stavte za kameru a ne za pana ministra!

2. Pokud jedete do Bruselu, je dobré si zjistit, kdo je kdo, o co tam jde a taky kdo další jede. Já jsem to všechno zjistila den předem. A taky to, že takové cesty mají jistá pravidla. Např. když jedu za ČR na jednání jediná, tak zastupuju všechny – omlouvám se!
A co víc, pakliže jedu na zasedání expertní skupiny, tak jsem prostě expert! No, ono to tak horký s těma pravidlama podle mě není, protože jsem např. bydlela s Kenem a Barbie ze mě nebyla, takže všude jsou výjimky, ale dávejte si na takové věci pozor. Jedna expertní skupina z vás ještě experta nedělá!
3. Když už v tom zahraničí takhle reprezentujete, tak se může stát, že zjistíte, že jste jediná žena, která vlastně vypadá jako žena. A taky že jediný muž, který vypadá jako muž, je ten úžasný Holanďan před váma. Prokletí Mr. Amazinga mě prostě bude provázet na každém kroku. Tím bych tady ráda prosekla jedno velké blogerské pravidlo – blogerka, která nemá svého Holanďana prostě nic neznamená.

4. Milujete svou práci? A milujete svého psa? Tak se nebojte zeptat, jestli by nevadilo psa propašovat do práce. Budete pak milovat nejen práci a svého psa, ale i svého šéfa a všechny kolegy. Love is everywhere!
5. Některá jednání jsou fakt šílená, a pokud vám jde o dobro věci, tak prostě city musí jít stranou a jste pak vostrá na kohokoliv, kdo projekt trošičku podělal. A co na tom, že je to vozíčkář, prostě mu to řeknete. Kupodivu si tím získáte víc respektu a také přátelštější atmosféru s větší důvěrou a přízní. Takže se je nebojte seřvat, je to ku prospěchu věci!

6. Tinder je zrádná věc. Stejně jako facebook. Buď to s ní umíte, máte ho pod kontrolou a může vám přinést prospěch, nebo se vám to vymkne z ruky a pak doporučuji rychle zmáčknout delete. Na Tinderu jsem zatím potkala spoustu zajímavých mužů a chlapců.
S některými jsem se i sešla, s některými jsme si psala a některé jsem poměrně rychle vymazala. Speciálně ty, co se hned ptali na anal fisting nebo bondage. Neříkám, že se k tomu jednou nedostaneme, ale rozhodně ne na prvním rande. Protože k němu nedojde.

7. Setkání s bývalým někdy nemusí být taková zábava, jak jste předpokládali. Můžete zjistit, že to, že už spolu nebudete prostě není taková ztráta a vlastně díky bohu za to, že to nedopadlo. V takových chvílích doporučuju zachovat glanc, odmítnout sex na záchodcích, dát si ještě jednu dvojku „aby se neřeklo“ a pak pěkně odplout do svého domova, kde je jen pes a spolubydlící a kde na vás nic ošklivého a komplikovaného nečíhá. Svého bývalého mám pořád v oblibě, ale slovy mého otce: „To je projekt, do kterýho bych neskočil.“
Už fakt ne.
Všechno je tak, jak má :-)