Má matka mi v pátek povídá: „Nechceš jít příští sobotu na Ona Dnes Jarmark?“
Odpověděla jsem velmi rychle, tak jak jsem zvyklá, nemám na nic takového totiž chuť, čas, ani peníze.
„Ne, jdu na cvičák a věcí se chci spíš zbavovat než kupovat!“
Nechápu, že si to není schopná zapamatovat…
Jenže v sobotu večer mě napadlo, že já na Ona Dnes vlastně nemusím přece věci kupovat, ale prodávat!

A bylo. Jeblo mi, tak jak vždycky, a ještě v noci jsem napsala na všechny možné světové strany a i když byly lístky beznadějně vyprodané, tak se mi podařilo jeden sehnat. (Děkuju tímto Veru z U Dvou Verunek za pomoc).
Co na tom, že jsem všechno musela vyřešit v něděli, maximálně v pondělí dopoledne, protože ve středu ráno vyrážím do Kolína nad Rýnem na IDS. Co na tom, že už nikdy nebudu spát. Co na tom, že se z Kolína vracím v pátek v noci a v sobotu ráno (v 6:30) musím být na Výstavišti. Co na tom, že si mám v sobotu ráno na cvičáku převzít Ferguse. A co na tom, že mám dělat milion dalších věcí.
Prostě jsem v hlavě uslyšela to svoje pověstné „Teď nebo nikdy“ a šla do toho.
Vytřídila jsem většinu věcí v neděli ráno, kdy jsem ty nejslibnější kousky ještě ten den dala své matce a taky kamarádce Emílii, co se mnou chodí venčit. Já nemůžu MK (ano, toho Korse) ani vidět a Emílie s ním udělá v korporátu parádu. Má matka bude po světě běhat v extravagatních botičkách Lola Ramona a hedvábném šátečku s pařížskými motivy a obě budou šťastné. Po pravdě, ty nejlepší kousky jako Stefanel, MK, Guess, YSL a jiné jsem prostě rozdala rodině a kamarádkám, po etapách, během několika let.
Do dneška – úterý v noci – jsem stihla vyprat asi padesát praček, vyžehlit tisíce oblečení a vše naskládat do tašek. Vyzvedla jsem si od strašně milé slečny vstupenku – na smluveném místě v 6:30h ráno a díky tomu všemu je mi nějak lépe, lehčeji. Viděla jsem východ slunce a venčila Ferguse s kuropěním.
Něco jsem nafotila – východ slunce i oblečení. Tu svou část. Část mojí matky bude jedno velké překvapení. Jen vím, že to všechno přiveze v pěkném kuftu Samsonite, který stál cca 8000Kč a ona ho chce dát za cca 1500 Kč. Proč? Protože diamanty, ani méně hodnotné dary se při rozchodu mužům nevrací, ale nic se neříká o prodeji, že…
Já se zbavuju věcí z několika důvodů:
1. Nejsem už v korporátu a nemůžu některé kousky ani vidět – viz MK, bílé košile, kalhoty atd.
2. Ztloustla jsem. I tak se jedná o velikosti cca 40-44. Ano, takže pro ty, kterým to nedochází, ano mám velikost 46, když nedýchám, nejím, nepiju a nehýbu se… Takže oblečení bude celkem velké, žádná XS.
3. Mám novou barvu vlasů a to co slušelo brunetě, prostě blonýně nesedí.
4. Neměla jsem to na sobě víc než rok, dva tři…my jsem bratři.
5. Prostě se mi to okoukalo. Jeblo mi a chci se toho zbavit a chci to rychle, nebudu čekat na to, až někdo za týden přijde na kafe, aby se podíval na dva šátky a jedno tričko, aby si potom nakonec nevzal nic. Já chci prostě všechno změnit a nic mě nezastaví. Takže tímto se omlouvám všem, kteří mě v rozhodný okamžik (neděle podvečer) nepotkali a neměli tu šanci se hromadou přednostně prohrábnout. Budete mít šanci na Ona Dnes, když přijdete. Rohový stánek č. 56, ať už to znamená cokoliv.
Možná u něj stát nebudu, protože zrovna budu řešit jak se dostat na cvičák, jak Ferguska převzít, případně tu hodinu odcvičit a pak prďolu někomu předat, třeba zrovna Emílii. Nebo komukoliv jinému. Holt jsem matka samoživitelka, no… ale u stánku bude případně moje matka (kdo bude tvrdit, že jsme si podobné, nebo dokonce, že jsme jako sestry, tak tomu dám 100% přirážku!)
6. Mám lymfedém a vysokým podpatkům i jinému zajímavému oblečení prostě odzvonilo. Boty jsou 41/42.
Žehličkou jsem to jen přelízla a fotila na první dobrou. Značky jsou to většinou H&M, Promod, Camai, něco z Itálie a M&Spencer, Dorothy Perkins  a jiné.
ZBAVTE MĚ TOHO! Sobota, Výstaviště, od 9:00-17:00.
(Dopsáno v 4:30 – čas si jít lehnout, protože kolem 8:00 odjíždíme. Musím se ještě zabalit, poslat pár emailů, něco naskenovat, vyfoukat vlasy a udělat svačinu. Ale já to ráno dám…!)
Ps. Na posledním obrázku jsou dvě ručně malované nákupní tašky, které jsme s mou kamarádkou a malířkou Bárou Selan vydekorovaly v papírnictví Paper Dream, které mimochodem moc doporučuju. Chtěla bych o něm napsat víc, už asi 3 mesíce, tak snad se mi to povede po Jarmarku, když budou mít nové majitele. Připravte se, že kdo si tašky koupí, toho si budu chtít vyfotit. Jo a peníze za tašky půjdou na charitu. Ale teď už good night every baby! :-)