Ano, bude to trochu vypadat jako agitace a ono to tak vlastně je. Proč si lhát. Mám ráda server bored panda a dnešní příspěvek chci opravdu sdílet. Sama mám psa z chovné stanice. Je to můj první pes, a i když jsem načetla spoustu knih a fakt se na příchod čtyřnohého kámoše připravovala, tak jsem si netroufla vzít psa z útulku. Ten další z útulku bude určitě. Chtěla jsem si projít všema fázema, od štěněte až po seniora, vychovávat, učit(se), zkoušet. Momentálně je Fergus v pubertě, takže až ho to přejde, můžu začít se vším znova.
Osobně nevím, co budu dělat, až budu mít děti, protože Fergus neodmlouvá, ale puberťáci si budou vést svou a ještě u toho deklamovat své skálopevné názory ověřené léty praxe, že? Vesmír ví, proč ještě nemám děti.
Nicméně, zde je odkaz na skvělé obrázky adoptovaných pejsků. Nikomu nemůžete udělat tak velkou a hlavně dlouhodobou radost jako psovi z útulku. Což se o jiných tvorech prostě s čistým svědomím říct nedá.
Podstoupit fakt, že pes má špatnou zkušenost či šílenou neznámou historii je minimum oproti seznamování po třicítce, věřte mi: exmanželky, skoro exmanželky, manželky, děti ve střídavé péči, děti o víkendu, nesplněné sny, příšerné matky, sestry, úspěšní bratři, problematický vztah k menšinám, atd. A to je jen miniaturní výčet toho, co vás potká, protože upřímně ani chlap vám na první schůzce neřekne všechna svá ošklivá tajemství. Proč by to dělal?!
A přesto do toho jdete. S nadějí, že to klapne a že to bude fajn. I přes nutnou změnu životního stylu, protože jogurt k večeři není večeře a ponožky se zásadně hází vedle sedačky za neusálého blikotu televize. I tak je to většinou fajn.
Nebojte se adoptovat. Možná mají opravdu děsné zkušenosti a nulové hygienické návyky, ale věřte, že vše se dá zlepšit a hlavně převychovat. Na rozdíl od chlapa po třicítce. Tam to prostě berte jak to leží a běží. (O vděčnosti a bezmezné lásce se nebudu vypisovat, to je snad všem jasné!)
odkaz zde
fotto: Boredpanda.com
Never give up! 
Sama mám pejska z útulku a ač byl můj první, o koupi jsem neuvažovala, chtěla jsem za každou cenu pomoct drobečkovi z útulku a povedlo se :). Všem známým i neznámým řeknu na jejich „asi si koupím psa“ vždy „útulky jsou pejsků plné, adoptujte“.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Až Fergus doroste, taky budu uvažovat o dalším prďolovi a bude určitě z útulku. (Klid mami, pokud to čteš, klid!)
To se mi líbíTo se mi líbí
Parádní článek :-) jen k dětem bych se bála…
To se mi líbíTo se mi líbí
Pejska jsem si přála vždycky. Ale moje zodpovědné já mi to při mém dojíždění za prací nepovolilo. A tak když jsem konečně začla pracovat v místě bydliště, tak hned po zkušební době jsem se odvážila šéfa zeptat (samosebou po konzultaci s kolegyní) jak by to viděl s tím, že bych si nového člena rodiny vodila do práce, když on je tam vlastně jen dva dny v týdnu…. No, prostě to klaplo a tak začlo moje pátrání po internetu jaké dobré psí duši bych pomohla od neutěšeného pobytu v útulku. Měla jsem představu menšího psíka, ne moc starého, tak ro doku věku, abych ho mohla trochu vychovat a užila si s ním ještě jeho „štěněcí“ věk a hlavně, že to bude můj nerozlučný parťák v dobrém i ve zlém, prostě pes do nepohody, na tůry i do společnosti. A tak po ne příliš dlouhém pátrání jsme se ve středu jeli podívat do jednoho azylu na „Morise“. Se štěkotem a vytím se nám představila koule chlupů, která se tvářila, že nám všechno rozumí a musí na oplátku všechno okomentovat. „Marley!“ Můj tehdejší chlap prohlásil, že ten pes zpívá a tak jsme si v sobotu tu ukecanou kouli chlupů vezli domů. Ve svém půl roce mu začly vypadávat první zuby, užili jsme si s učením „chodit čůrat ven“, prošli jsme si škrkavkami a vědou „jaké granule bude jíst“ (člověk by čekal, že psík z útulku vám utrhne ruce za jakékoli granulky – ovšem omyl – tohle je snad nejvybíravější psisko co znám :) ) Také jsme si prošli nesnázema s kožními problémy a jinýma „srandama“ ale odměnou je mi pes, který se naučil velmi jednoduše pár základních povelů, nemusím se ho bát pustit na volno, kamarádil by se snad i s krokodýlem, kdyby mel příležitost a hlavně, dokáže rozdávat radost kam přijde. Jakýkoli máte splín, stačí pár pohlazení jeho srsti a když se na vás podívaj ty upřímný psí kukadla, tak se hned bezděky začnete usmívat. Takže díky němu jsem i tak nějak líp zvládla odchod chlapa, kterej si vlastně nevážil toho, co má a zároveň i příchod nového, který ač alergik, tak po roce postupného „dávkování alergenu“ už nemá ty obtíže, co na začátku a snad se ti dva proti mě občas i spiknou, když potají Marley dostane něco v kuchyni, když se zrovna nedívám. Jen kdybyste někdo náhodou věděl o nějakém psím tlumočníkovi, tak mi dejte kontakt…. někdy je to moje chlupatý zlatíčko tak ukecaný, že mám podezření, že se chce naučit mluvit, aby mi mohl něco sdělit…. Věřím, že pořízení Marleyho bylo řízené nějak „shora“ a že prostě lepší psisko jsem si přát nemohla, i když to není zrovna kapesní mazlík a chlupy jsou kam jen oko dohlédne za nic na světe bych ho nevyměnila, i když vlastně o jeho minulosti vím jistě jen to, že pochází ze Zvolena a že snad měl i nějakou psí sestřičku, která určitě dělá radost v nějaké jiné rodině. Jinak bych o něm mohla psát asi do nekonečna, takže radši končím, protože dlouhý příspěvky nikdo moc číst nechce :)
To se mi líbíTo se mi líbí
My na tohle nemáme morál, my vytahujeme kočky z popelnic a z krabic od dálnice.
To se mi líbíTo se mi líbí
Naše současná fenka, už skoro babička, je z útulku. Klaplo to na 100% a je z ní člen rodiny…. a ochranka zároveň.
Přidávám se k prosbě (výzvě) pokud uvažujete o psovi, je-li to jenom trochu možné zajeďte do útulku. Teď si připadám trochu jako Srstka s Kubišovou, což je fajn, páč pro psí duše toho udělali hodně!
To se mi líbíTo se mi líbí