Tohle je moje PF pro rok 2015!

Jdu do všeho a často věci překombinuju a dojebu.
Ale jsem velmi kreativní, života schopná a pozitivní. Ne tak naivně a růžově pozitivní, ale spíš realisticky pozitivní (pokud něco takového existuje). Prostě na každém průseru hledám to lepší, na to se pak soustředím a snažím se z toho vykřesát maximum pro dobro věci. Když už v tom průseru jsem, že?
Takže zde jsou mé velmi osobní rady, kterak přežít rok 2015 a pořádně si ho užít.
1, Nikdy se nevzdávejte. Ať vám ujede metro nebo vlak. Zvolte jinou cestu, kterou se dostanete z bodu A do bodu B. Nebo tam, kam se sami chcete dostat. (O mé strastiplné cestě na nejlepší kurz tohoto roku napíšu v lednu, ale bude to stát za to, slibuju na holej pupík!) (článek zde – 4.2.2015)

2, Neexistuje jen jeden způsob, jak něco dělat. Jsou jich miliony. Buďte kreativní a popusťe uzdu fantazii, nedržte se tak pravidel! (Neplatí obecně u pečení a u karamelu především. Jedno nepatrné odchýlení se od receptu a všechno dopadne úplně jinak a opravdu to nebude ku prospěchu věci. Ani z dlouhodobého horizontu to nebudete považovat za výhru. Ano, mám na mysli moje vlastní pečení. Které nebere konce, protože já se ten karamel podle Nigelly prostě jednou naučím. To mi věřte! A pak o tom napíšu. Příspěvek se bude jmenovat Dojebané cukroví).

3, Přestaňte fňukat a špekulovat a začněte jednat. Zatímco se tu litujete, život pádí dál. A ne, nemůžete si vyměnit karty, které vám byly rozdané. Musíte hrát s těma, které máte. Nejlíp jak umíte. A koukejte u toho vypadat dobře. Protože jak se praví v jedné hlášce: je jedno co děláte, když u toho vypadáte dobře. (A tak si vzala šaty s výstřihem, zamalovala monokla pod okem a oslnila na Pragodentu. O tom monoklu pohovoříme někdy jindy, až to zpracuju. Řekněme jen, že jsem eso v rukávu opravdu neměla.)

4, Nadechněte se a skočte. Udělejte něco, co jste nikdy neudělali, protože jedině tak dostanete a zažijete něco, co jste nikdy nedostali a nezažili. A hlavně se přestaňte bát. Maximálně to bude průser a z toho se podle bodu 2, vykoušete. (Takže jestli máte něco, po čem toužíte, co chcete udělat, tak to sakra už udělejte! A koukejte u toho vypadat dobře! Ne že bych se chtěla opakovat…)

5, Změňte zajeté vzorce a začněte být k sobě upřímní. Začněte být sami sebou, i když to nebude třeba takové terno, jak jste sami čekali. I tak se vám bude v tom roce 2015 žít mnohem líp. A hlavně, vystupte ze své zaprděné komfortní zóny. Tam se zázraky opravdu nedějí. (O tom, jak teď potkávám báječné lidi, přesně pro mě, když jsem spokojená sama se sebou, napíšu taky později, ať máte ten rok 2015 o čem číst a já o čem psát, že…)

Strašně se na další rok těším. Vymyslela jsem si spoustu osobních, blogových i pracovních projektů, chci naučit Ferguse nové triky, zabojovat s lymfou, připravit přednášky o nových technologiích pro zubaře i techniky, víc vařit a snad i péct a taky zjistit, jaké by to bylo s Mr.Amazingem do budoucna. Jestli nám to klapne nebo nám zklapne…
Bude to super rok. I když tenhle taky nebyl nejhorší. Upřímně, byl to nejlepší rok ever, ale neříkám to moc nahlas, abych ten rok 2015 nevyděsila.

Happy New year děcka!

 PS: Ve svém #TBT z Istanbulu jsem napsala, že ještě nenastala ta chvíle, kdy bych si řekla, že je dobře, že nejsem právničkou. Že tuhle záležitost nemám ještě zpracovanou. No, a ejhle…Vesmír asi čte můj blog, protože hned v zápětí mi došlo, že je to asi to nejlepší, co se mi v životě mohlo přihodit. Být právnickou štikou nebyla bych stoprocentně sama sebou, možná takovou jakou mě chtěli mít, ale já bych to nebyla. Zřejmě bych zažívala tichý pláč superhrdinek (kdo četl článek od Michelle Losekoot v Marianne, tak ví), nestala bych se distributorem největšího frézovacího centra na světě (jo a o tom asi taky někdy později) a rozhodně bych se nemohla fotit nahá pro Cosmopolitan. Takže podtrženo sečteno: o jednoho kostlivce ve skříni míň.