Za tři dny to vypukne. Už nic nebude jako dřív. Mám totiž rozhovor v Cosmopolitanu!
Ale nebyla bych to já, kdyby to všechno nebylo tak trochu twisted. Se zajímavým průběhem a ještě lepším koncem. Doufejme. Ani já sama nevím, jaký konec to všechno mít bude :-) Cosmopolitan totiž vyjde ať chci nebo ne. Nedá se to už vzít zpátky. Tak se pojďme alespoň podívat, jak jsem se k tomu dostala.

Jak to všechno bylo pohádko – Kapitola první – do vydání zbývají tři dny

---

V den, kdy jsem publikovala příspěvek o mé sloní (sloní je jen jedno n, Jindro, jedno n!) noze, se mi ozvala fotografka Ceranna, která s námi spolupracovala na Dvou Třicítkách. Ulovila jsem si jí, když byla ještě mladá a nebyla tak známá, ale už byla úžasná a geniální. Teď je stále mladá, mnohem známější, mnohem úžasnější (jestli to vůbec jde) a mnohem mnohem úspěšnější. A shodou okolností dostala stáž v Cosmopolitanu. A zrovna tam probíhal jeden zajímavý projekt…

A tak se stalo, že jsem kývla na spolupráci s Cosmopolitanem. Trvalo chvíli než se mi ozvali, ale když to udělali, stálo to za to.

„Ahoj,“ ozvalo se na druhém konci. Velmi komisně a velmi tiše. (Tak jasně, je přece v práci, nebude do toho halekat.)
„Ahoj Aničko, tak co? Kdy to spácháme?“ odpověděla jsem nadšeně.
„No, v pátek v deset, jestli ti to vyhovuje,“ odpovídala má oblíbená fotografka potichu a velmi velmi pomalu. Se zatajeným dechem.  (Co se sakra děje?!)
„No, budou to akty.“
VELKÁ POMLKA. FAKT VELKÁ!
„Dýchám, Aničko. Dýchám. Ano. Dobře. Ježiši. Fajn. A co jako, já nikdy, hned nahá, hmmm…no, ok. Co?!“
„Neber si spodní prádlo, ať nemáš otlačeniny.“
„Jasně, pojedu metrem bez podprdy, to bude asi největší highlight toho dne, jak to tak vidím. To jsem neudělala alespoň pět let. Tak já jdu do toho,“ chtěla jsem dodat, že naposledy jsem bez spodního prádla pobíhala po Praze když jsem chodila na nástřik opalování, ale Anička je intelelktuálka a zrovna byla v práci, tak jsem jí nezdržovala historkama o mojí nastříkaný zadnici. Beztak ji v pátek uvidí.
„Všechny informace ti pošlu do emailu.“
„No, to asi bude nejlepší. Děkuju. Tak v pátek.“

VELKÁ POMLKA.

KOMU TO SAKRA ZAVOLÁM?
MATCE?
KNĚŽNĚ?
JEMU?

TRACEY! A zavolala jsem to své kolegyni do Skotska. S tím, že si musím dát rychle nechat udělat velký tetování s nápisem Core3dcentres na zadek. Aby to moji šéfové ocenili. ( Jako vešlo by se tam s přehledem, že jo…)

Za hodinu po telefonátu přišel email s instrukcema a taky s fotkama z minulého editorialu „Proč mám ráda svoje tělo“.  A ten se mi bohužel vůbec nelíbil. (SAKRA!) Holky byly nádherný, samá sportovkyně, fitneska a jiná gazela a všechny v pozách s kyselou okurkou v prdeli.

Samozřejmě je dost těžký být nahá, zakrývat si přednosti, tvářit se sexy, ale ne lascivně a k tomu být ještě uvolněná, ve studiu plném cizích lidí, kde není zrovna teplo. Ale všechny měly takový těla, že nebylo potřeba k tomu dodávat text a vysvětlovat proč jako mají rády svoje tělo. I já jsem to jejich tělo měla ráda. Panebože. Moje jediná šance jak mezi nima vyniknout je být sama sebou a nemít vokurku v prdeli…

Ale taky to mohlo být tou zimou ve studiu, že jo?!

Což mi připomíná, že si mám vzít s sebou župan a nějaký alkohol.
OK, naliju se jako doga a bude mi hned líp. Jen abych se neopila moc a nevyprávěla tam paní redaktorce nějaké hrůzostrašnosti. Prý u toho bude mini rozhovor. Nikdy jsem žádný rozhovor nedávala, tak proč si svou premiéru nelajznout nalitá a v županu.

Řekla jsem si, že tentokrát nesmím podcenit přípravu a na čtvrtek jsem se objednala k holiči, protože to bude to jediné, co budu mít na sobě – účes –  a taky se na pinterestu koukla na nějaké fotky nahých tlustých nebo starých žen, abych  věděla, jakou pózu mám zvolit. Gazely jsem už viděla a jejich pózy nejsou pro mě.
(Malá rada zdarma: Pokud něco takového hledáte, doporučuju pinterest. Nezkoušejte google. Viděla jsem věci, které se snažím vymazat z paměti.)

Všechny mnou vybrané pózy jsem zaslala Aničce a vyčkala na její odezvu. Chtěla bych do svých aktů dostat dynamiku. Pohyb, smích, prostě žádný kyselý vokurky v prdeli. Což se mi při pondělku dobře říká. V pátek už tak chytrá nebudu.
I když vlastně budu. Dám si totiž asi horkou griotku, svařáka nebo čaj s rumem. Nebo svařák s rumem. Ten mě minule po cvičáku pěkně rozparádil :-)

JAK JE VIDĚT, POKRAČOVÁNÍ NA SEBE NENECHÁ ČEKAT, TAKŽE STAY TUNED, DĚCKA! Zítra napíšu, co se dělo dál…

Napsáno, dva dny před focením… (to, abych to nezapomněla… jako by to šlo, že?!)

foto: commons.wikimedia.org