Konečně jsem ji našla!

---

Ne že bych celý život hledala něco jako je rozchodová píseň, ale pravdou je, že jsem až do nedávna neslyšela písničku, která by přesně vystihovala mé rozchodové a porozchodové stavy. V posledním zásadním vztahu se mi nedostávalo pocitu, že jsem ta jediná, ta důležitá. Nakonec se potvrdilo to, co jsem si celou dobu myslela a cítila, že ta jediná a důležitá fakt nejsem.

BANG!

Kupodivu jsem ale byla schopná se se svým bývalým, mým Drahým, v poklidu rozejít a nadále komunikovat. Tak dalece, až jsme si spolu založili firmu, kterou právě teď rozjíždíme. (Kdybyste nás chtěli podpořit lajky, tak odkaz na facebookové stránky najdete na konci příspěvku. Děkuji! Konec komerční přestávky…)

Ano, čtete správně, s mužem pro kterého jsem nebyla jediná, (čili nebylo zde příliš důvěry), jsem si založila firmu.
Jak jen můžu, že? No, můžu. Není to špatný člověk, ani chlap. Jen jsem nesplňovala požadavky pro jedinečnost (jíž samozřejmě oplývám a ten trouba ji jen neviděl), na druhou stranu já jsem zase viděla věci, které bych u svého ideálního manžela vidět moc nechtěla, takže dobře, že je to tak.
Ono totiž i když si s někým skvěle rozumíte v práci a na většinu věcí máte podobný názor, a vytváříte spolu skvěle kooperující dvojici, super tým a funguje tu i jistá sexuální přitažlivost, tak i přes to všechno s tím člověkem opravdu nemusíte vytvářet intimní svazek. No fakt! Teď to vím. Udělejte mi radost a přeskočte tři a půl roku vztahu plného velké radosti i hořkosti a pokud někoho takového ve svém okolí máte, rovnou si s takových chlapem založte firmu. Když se s ním nevyspíte, nebudete se s ním muset ani nikdy rozcházet. A ušetříte si spoustu nervů, energie a hlavně času.
Moje rada zdarma. :-)

Ale zpět k mému rozchodovému songu. Písnička se jmenuje I’m not the only one – ano, Vesmír má smysl pro humor… hihihihi. A tahle píseň konečně plně vystihla mé pocity, které jsem měla ve vztahu s Drahým a kupodivu i pocity, které jsem zažívala v období před rozpadem přátelství s Fatalkou, se kterou jsem měla i blog. Prostě ty věci cítíte. Tušíte, že něco není v pořádku a když už vám konečně doklapne co se děje, a vy si to všechno přiznáte, tak je dobrý to prostě přijmout a začít se s tím vyrovnávat. Někomu pomáhá alkohol, někomu náhodný sex, někomu píseň. Já tu svou našla, vše přijala a snad se s tím i vyrovnala. S Drahým stoprocentně, na Fatalce stále makám, ale on i ten náš konec stále nebere konce, takže to asi chvíli potrvá.
Mám ráda jistou teatrálnost, ale u malých věcí, u těch podstatných volím tichou cestu. Takže když tu kládu nakonec vysloví někdo za mě, jsem mu celkem vděčná. Samozřejmě se připravuju o pálení košil a pláč v obýváku za deset mega, ale občas mi chybí ta správná slova (což je k neuvěření) and the right theme song. No a Sam Smith mé pocity konečně vystihl dokonale a já mu za to moc děkuju!

Je těžký si přiznat, že jsem nebyla ta pravá a jediná, ale jakmile jsem si to v sobě vyřešila, přišel někdo, pro koho pravá a jediná jsem. A taky jsem si dokázala založit blog a pokračovat sama za sebe. 

Píšu tedy dál a dál i miluju! Never give up! 

Děkujeme za lajky naší společnosti :-)

foto Ceranna.com